Jičín - Podzimní knižní nabídku obohatila další publikace z pera historika Jindřicha Francka Zločin a trest na Jičínsku v 16.-18. století. Autor v ní svou oblíbenou tematiku vývoje trestního práva a soudnictví zasadil do místního kontextu, což mu umožnilo přinést desítky příkladů kriminálních deliktů, ke kterým během uvedeného časového období na Jičínsku došlo. Jak sám říká, jde zřejmě o jeho poslední publikaci věnovanou dějinám regionu.

Kolikátá je to vaše kniha?

Čtyřiadvacátá a věřím, že se toto číslo časem zvýší, ale zřejmě už nepůjde o knížky z minulosti jičínského regionu. Nyní začínám plnit sliby pražským nakladatelům, takže čtenáři mohou očekávat obsáhlou publikaci o historickém vývoji manželství, ale i menší knížku o pronásledování nekatolíků v 18. století.

Zločin a trest na Jičínsku má 184 stran, ale často píšete i mnohem obsáhlejší knihy. Tvoříte je lehce?

Mám štěstí na nakladatele, kteří se nebojí velkých knih. I když v případě tematické řady Velkých dějin zemí Koruny české jsem byl nucen text krátit, tolik stran už nebylo možné svázat (smích). Některé knížky se píší samy, jiné s trochu větší námahou, ale domnívám se, že jsem pilný a mám dobrý sitzfleisch, a to jsou základní předpoklady historikova řemesla.

Zločin a trest je vaše oblíbené téma. Proč?

Trestněprávní prameny jsou jedinečné, protože právě v kriminalitě a represivních opatřeních se markantně odrážejí problémy společnosti. Tyto prameny, uložené v našich archivech, se počítají na tuny. Pokouším se z nich přiblížit dnešním čtenářům zajímavé příběhy lidí, které tvoří národní dějiny, byť je to jejich temnější stránka. Pořád mám na mysli klasický výrok J. E. Vocela z roku 1847: "Pevně doufáme, že nám to nikdo za zlé pokládati nebude, když tím i tmavou stránku bývalosti české poněkud odhaliti se odvažujeme. Toliko podrobnosti, líčící veškeré stránky života staročeského, tudíž i rmutné, nám pravdivý obraz dávných časů vlasti naší poskytnouti mohou."

Co jsou to vlastně trestněprávní prameny a v čem spočívá jejich význam?

Tyto písemnosti vznikly z činnosti soudů a jejich vypovídací hodnota byla oceněna teprve ve 20. století, dříve byly považovány pod vlivem kulturních historiků spíše za kuriozity. Jejich význam spočívá v tom, že přinášejí cenné poznatky pro řadu historických oborů, ale i pro etnologii, filologii a psychologii. Studium těchto dokumentů přispívá k hlubšímu pochopení mezilidských vztahů a dovoluje nahlédnout do rodinného a intimního života našich předků. Základním pramenem městských soudů jsou smolné knihy a spisy, do nichž se zapisovaly výslechy delikventů, rozsudky a exekuční výkony. Ortelní manuály pražského apelačního tribunálu, který byl odvolací stolicí městských soudů, pak obsahují stručné zápisy o procesech, kdy byl původní rozsudek buď potvrzen, nebo revidován. Další písemnosti městské správy doplňují a obohacují údaje trestněprávních pramenů a umožňují komplexní pohled na praxi městských soudů.

Jaké regionální prameny jste vytěžil ve své poslední práci?

Základním stavebním materiálem byly přirozeně archiválie, které vznikly z činnosti dvanácti trestních soudů působících v 16.-18. století na Jičínsku. Dochovaly se ovšem torzovitě. Zatímco třeba o procesech v Hořicích a Nové Pace mnoho nevíme, bohatý archiv má Sobotka, značnou vypovídací schopnost má jičínská kniha zápisná ('-1596), zajímavá je kopidlenská kniha soudních výpovědí z počátku 17. a smolná kniha městečka Pecky z 18. století. S tím ovšem nevystačíme a studium těchto dokumentů je nezbytné doplnit výzkumem fondů Národního archivu v Praze, především ortelních manuálů apelačního soudu. To je časově dost náročné, protože jde téměř o stovku knih. Vzhledem k tomu, že prameny k vývoji kriminality a jejího postihu jsou rozptýleny v řadě fondů, platí pro jejich studium v plné míře sentence, že cesta do hlubin historie vede přes hory knih a archivního materiálu.

V knize je i řada dobových zápisů, v nichž laik s bídou "chytá" jednotlivá slova. Je těžké si v nich číst?

Adepti studia archivnictví musí zvládnout jako jednu z prvních pomocných věd historických paleografii, což je nauka, která zkoumá a popisuje písmo a také je učí správně číst. Lze říci, že kdo se to nenaučí, nemá v archivu co dělat. Trestněprávní prameny jsou psány běžným novogotickým písmem a pro člověka, který strávil v archivech několik desetiletí, není taková četba obtížná.

Jak těžké je porozumět obsahu zápisů?

Právněhistorická terminologie, ale i čeština 16.-18. století se od dnešního jazyka přirozeně trochu liší, ale je to mluva dobových právních předpisů, do které není problém proniknout. V případě nejasností vždy otvírám Jungmannův Slovník česko-německý, který obsahuje téměř veškerou slovní zásobu českého jazyka do 19. století.

Komu je vaše nejnovější kniha určena?

Nikdy jsem nechtěl psát pro malou skupinu odborníků, ale spíše pro poučenou kulturní veřejnost. U čtenářů ale předpokládám alespoň základní orientaci v národních dějinách.

V 90. letech vám vyšla kniha Z register tajemství lotrovského, která se věnuje kriminalitě v regionu. V čem je nová publikace jiná?

V roce 1997 vznikla drobná brožura pro hrad Pecku, kde byla vytvořena expozice mučírny, aby přilákala více turistů. Nová kniha je oproti ní po všech stránkách bohatší a vychází ze současného stavu výzkumu trestněprávní problematiky, který se rozvíjí právě v posledních letech.

A na závěr, na co se vás ještě nikdy nikdo nezeptal?

Mohla by to být třeba otázka, proč jsem si oblíbil historii a věnoval jí tolik životní energie. Sám jsem si ji položil několikrát, ale ani jednou jsem na ni nedokázal odpovědět. (to)

Kniha je k dostání na těchto místech

"Mým nejlepším kamarádem a také prvním recenzentem je Ferda," říká s úsměvem Jindřich Francek, kterého bez jeho čtyřnohého přítele potkáte málokdy. Foto: Jiří Němeček