Jičín - Do nejmenších detailů propracované kolejiště obklopené reálně vyhlížející krajinou mohou obdivovat návštěvníci výstavy železničních modelářů, která je do neděle 25. listopadu k vidění v obřadní síni jičínského zámku a v nedaleké klubovně v Lindnerově ulici.

Nevšední atrakcí je zejména dvacetimetrové kolejiště, kde se návštěvníkům nabízí pohled nejen na projíždějí vlakové soupravy ve zmenšeném měřítku. Pozornost upoutají také výjevy z reálného života, ať už jde o rušné ulice s patrovými domy, kamenolom, pasoucí se stádo krav a na dalším místě třeba probíhající stavbu. Iluzi miniaturní krajiny pulzující životem dotvářejí navíc scény s pohyblivými figurkami strojů a lidí.

"Jak jednou téhle zálibě podlehnete, tak už vás nepustí. Určitě ale nejde o nic neobvyklého, protože stejnou zkušenost mají nepochybně i letečtí nebo automobiloví modeláři, a vlastně všichni, kdo se věnují nějakému koníčku," říká David Suchý, člen modelářského klubu, který působí při základní škole v ulici 17. listopadu.

Jeho slovům přitakává další zapálený modelář, vedoucí klubu Jiří Gardoň. "Během výstav se snažíme veřejnost seznámit s naší činností. Pohled na funkční exponáty však představuje jen nepatrnou část, možná jen málokdo si totiž hned uvědomí, co všechno železniční modelářství obnáší. Spousta elektroniky a dalších věcí je na první pohled očím návštěvníků skryta. Je to náročné na finance, ale hlavně na čas. Velké kolejiště v naší klubovně v Lindnerově ulici budujeme už řadu let, a stále je co doplňovat a vylepšovat. Dvě hodiny práce na něm nejsou prakticky vidět," líčí Gardoň s úsměvem.

Modelářství je zábava pro lidi různého věku, ale zdaleka prý nejde jen o hraní si s vláčky - jeho popularizátoři z Jičína vyzdvihují, že u dětí pomáhá rozvíjet i řemeslné a další dovednosti. "Realitu, kterou vidí venku kolem sebe, se učí vytvářet v menším měřítku. Vlastně tu mezi sebou máme truhláře či elektrikáře. Děti se učí pracovat s tužkou a papírem, s pilkou či pájkou. Třeba taková městská čtvrť vymodelovaná z dvaceti papírových domů, kterou tu lidé mohou vidět, obnáší přes rok pečlivé a trpělivé práce," popisuje Suchý.

Dodává, že v hodinách kroužku se děti učí i zodpovědnosti a samostatnému myšlení, modely vlakových souprav se totiž na kolejích pohybují jako v reálném drážním provozu. "Máme tu rozdělené funkce, takže třeba výpravčí, který zodpovídá za každou výhybku na trati, nese stejně jako strojvedoucí plnou zodpovědnost za svá rozhodnutí. Když někdo z nich něco přehlédne nebo splete, soupravy se srazí stejně, jako by šlo o kolizi v reálném světě."

K atraktivitě přispívá i skutečnost, že největší kolejiště ovládají členové klubu prostřednictvím řídícího centra s počítačem.

Nádražní budovy, krajinné scenérie a městská zákoutí lemující tratě na pár metrech čtverečních jsou sice dílem fantazie svých tvůrců, ale modeláři se prý nechávají inspirovat i reálným prostředím. "Něco si samozřejmě přimyslíme, ale mnohdy jde o inspiraci reálným stavem. Hodně cestuji, takže mám poměrně dost příležitostí vidět místa, která mě něčím zaujmou a utkví v paměti. Například motiv lomu, který je součástí rozměrného klubového kolejiště, má předobraz ve skutečném kamenolomu v Královci u Trutnova," podotýká David Suchý.

S úsměvem ujišťuje, že až se v neděli zavřou dveře za posledním návštěvníkem, modeláři se znovu pustí do nekonečného vylepšování kolejiště. (jn)

Foto: Jiří Němeček