Jičín - Obraz Panny Marie Rušánské, který v době baroka přitahoval do Jičína procesí poutníků s vírou v zázračné uzdravení, byl vůbec poprvé podroben vědeckému výzkumu.

Ten potvrdil jednu z diskutovaných hypotéz: legendami opředený obraz, který je součástí oltářní výzdoby kostela sv. Ignáce, je autentickou východní ikonou. Shodli se na tom kunsthistorička Michaela Ottová a restaurátor a akademický malíř Josef Čoban.

"Obraz Panny Marie Rušánské, nazývaný také Panna Maria Jičínská, byl po 112 letech poprvé vyjmut ze stříbrné a bohatě zdobené schránky," upozornil Pavel Kracík ze sdružení Jičínská beseda, který byl jedním z iniciátorů a organizátorů sobotní akce.

"Šlo o vůbec první vědecké posouzení a fotografické zdokumentování slavného obrazu, jemuž sice v minulosti celá řada renomovaných badatelů věnovala pozornost, který ale nikdo z nich ve skutečnosti pořádně neviděl. Obraz je totiž od 18. století z velké části zakryt ozdobným perlovým závěsem a stříbrnými ozdobami s drahokamy, což dosud znemožňovalo nejen pořízení kvalitní fotografické dokumentace, ale především jakýkoliv odborný výzkum," vysvětlil Kracík.

Odborníci ve spolupráci s vikariátním asistentem Miloslavem Fišerem z jičínského arciděkanství a za odborné asistence několika restaurátorů nejprve vyndali z oltáře ozdobný rám, z něhož posléze vyjmuli samotný obraz Panny Marie Rušánské.

"Následný průzkum a diskuze specialistů přinesly několik zajímavých a v mnoha ohledech nečekaných zjištění. Předně se potvrdilo, že obraz je skutečně autentickou východní ikonou. Už řadu let se v odborných kruzích vedou spory, která slavná ikona byla předlohou jičínskému obrazu, zda nejslavnější ruská ikona Bohorodičky Vladimírské, dnes uložená v Treťjakovské galerii, nebo neméně slavná, ale u nás málo známá Bohorodička Igorevská. Konečné stanovisko si sice ještě vyžádá zevrubné studium a srovnání pořízených fotografií, nicméně již nyní se zdá pravděpodobnější, že obraz vychází spíše z ikony Bohorodičky Igorevské."

Sobotní průzkum rovněž ukázal, že část obrazu byla minimálně jednou nebo dvakrát přemalována, a to už ve středoevropském prostoru. Ozdobná výplň svatozáří Madony a malého Ježíška bude tedy mladšího, patrně barokního stáří.

"Velkým překvapením bylo zjištění, že řecká písmena zkracující výraz Méter Theú - Matka Boží, jež se měla nacházet nad hlavami Madony s dítětem a která jsou zachycena i na barokních malířských a grafických kopiích obrazu, se na jičínské ikoně dnes již nenacházejí. Pravděpodobně byla později přemalována," říká Kracík.

Fotografickou dokumentaci jičínské ikony pořídil Bohumil Jakoubě, jehož snímky mimo jiné poslouží i dalším specialistům, kteří je nyní mohou konzultovat například s pracovníky Treťjakovské galerie v Moskvě. Na sobotní průzkum bude pravděpodobně navazovat nejen restaurátorský zásah, ale i odborné expertizy, které by měly upřesnit stáří obrazu, materiál, z něhož je deskový obraz vyroben, a původ některých přemaleb. (jn)

O původu obrazu

Madony Rušánské

Kronika jičínské jezuitské koleje podle Pavla Kracíka ze sdružení Jičínská beseda vypráví o protestantském kazateli, který měl obraz Madony Rušánské vzít v některém z chrámů v Moskvě. Sobotní průzkum prý ale ukázal, že jde skutečně pouze o legendu. "Jičínská ikona je abnormálně malých rozměrů, což spolu s jejím výtvarným provedením ukazuje na fakt, že tento obraz nikdy v žádném kostele nevisel. Spíše se jednalo o kopii určenou pro domácí zbožnost, tedy o jakýsi dárek z pouti, který si poutníci mohli zakoupit v předsíni některého chrámu či v jeho okolí. Pozoruhodný je rovněž fakt, že původní ikona byla v pozdější době na zadní straně výrazně seříznuta. Až několik centimetrů silná dřevěná deska byla ztenčena jen na zhruba jeden centimetr tenkou dřevěnou destičku," přiblížil Kracík závěry sobotního průzkumu.(jn)