Železnice - Ručně psaná vánoční nebo novoroční blahopřání sice vytlačily na okraj zájmu textové zprávy z mobilů a papírové obrázky nahradily elektronické pohlednice se sváteční tematikou, jaroměřský výtvarník Jiří Škopek navzdory tomu stále tvoří desítky malovaných pohledů ročně.

I když sám s úsměvem připouští, že je to vzhledem k rozmachu nových komunikačních prostředků možná tak trochu úchylka, které se ovšem nehodlá vzdát.

Jeho rozsáhlý soubor malovaných pohlednic s častými náměty zasněžených roubených chalup, kostelů, lidové architektury a romantických zákoutí měst, městeček a vesnic, osobitě oživených postavami tamních obyvatel, si mohou nyní prohlédnout návštěvníci železnického muzea.

Akademický malíř Jiří Škopek je už řadu let nejznámějším a dost možná i jedním z posledních autorů těchto poeticky laděných obrázků. Během života jich vytvořil už bezmála pět set. Své náměty nachází nejčastěji v severovýchodních Čechách, v Podkrkonoší, na Náchodsku nebo Podorlicku.

"Do dnešní doby jsem vytvořil 470 pohledů, dříve vycházely i v tisícovém nákladu, dnes se jich tiskne už pouze stovka," říká autor, který na nedávno zahájené výstavě představil i nový pohled, na němž ztvárnil sněhem zapadané železnické muzeum s přilehlými roubenkami. A právě Železnice, kterou si prý oblíbil, patří k vůbec nejčastěji portrétovaným místům. Malebná zákoutí zdejšího městečka zachytil už na osmi kolorovaných kresbách pohlednicového formátu.

"Železnice se mi líbí, rád se sem vracím. Je tu zvláštní atmosféra, nevím, čím to je, možná geologickým podložím, ale místní lidé jsou jiní, takoví příjemní. Právě v Železnici jsem také začal před lety znovu vystavovat. Tehdy mě k tomu přemluvily ženy z místního muzea spolu s bývalou starostkou," líčí s úsměvem Škopek. Trojici žen pak na oplátku zvěčnil na jedné ze svých pohlednic, podobně jako aktuálně železnického malíře Michaila Ščigola, coby drobnou postavu kráčející setmělým Muzejním náměstím v Železnici.

Jiří Škopek tvrdí, že práce na pohlednicích mu přináší uspokojení, a v této aktivitě ho prý podporují i kladné ohlasy sběratelů. "Je léčivá, i když na mně to vidět asi není, ale duševně mi prospívá. A ukazuje se, že moje pohledy nějakým zvláštním způsobem oblažují a blahodárně působí i na zdraví svých sběratelů, zvlášť sběratelek, které mi píší pěkné dopisy," říká.

Podle autora mají ručně psané vánoční pozdravy stále své opodstatnění. "Jsem tradicionalista, a proto přání zasílaná pomocí moderních komunikačních prostředků neuznávám, taková přání jsou neosobní, pro mě až urážlivá, je to projev jisté pohodlnosti."

Devětasedmdesátiletý rodák z Velimi se však věnuje nejen kolorovaným pohlednicím s vánočními, velikonočními či letními motivy nebo s portréty různých osobností, ale jeho tvorba má široký rozsah. Je mnohostranným umělcem, pracuje s kovem, sklem, dřevem, textilem, navrhuje hračky pro děti a podílel se na grafické úpravě knih a katalogů. Je autorem obrazových krajinářských cyklů, vytvořil řadu vystřihovacích betlémů a také jesličky s postavami v nadživotní velikosti pro Nové Město nad Metují. Pramen Labe ozdobil měděným reliéfem této řeky a mozaikami měst, kterými protéká. Je známý i jako ilustrátor nebo tvůrce obecních znaků a městských praporů.(jn)

Foto: Jiří Němeček