Jičín - Jen málokdo má tolik zkušeností a přehled o organizovaném sportu v regionu jako Václav Nidrle, který působí v Českém svazu tělesné výchovy už téměř čtyřicet let. Čerstvý šedesátník, který je dlouholetým tajemníkem okresního výkonného výboru ČSTV, věří, že organizovaná tělovýchova i přes problémy s financemi a klesajícím počtem funkcionářů má budoucnost.

Pro okresní výbor ČSTV pracujete od roku 1975, jak z této pozice hodnotíte vývoj organizovaného sportu na Jičínsku za těch více než pětatřicet let?

Zájem o sportovní aktivity se v průběhu doby mění, ten trend je docela zajímavý. Snad s výjimkou stolního tenisu se průběžně snižuje členská základna u klasických, dříve hodně populárních kolektivních sportů. Hodně je to vidět zejména u hokeje, protože dříve se registrované soutěže hrály na mnoha místech okresu, třeba v Lázních Bělohradě, Hořicích, Lánech, Vitiněvsi, Cerekvici nad Bystřicí, Staré Pace, Miletíně nebo na Pecce. Dnes se registrovaná soutěž, krajská hokejová liga, hraje už jen v Jičíně a v Nové Pace. Totéž se ale týká například i volejbalu nebo fotbalu, tedy sportů, které měly v minulosti také podstatně širší klubovou základnu. Na druhou stranu se ale poměrně rychle ujaly nové sporty, jako je třeba florbal, který je velmi populární mezi mladší generací. Neřekl bych tedy, že sportujících celkově ubývá, ale rozhodně se u jednotlivých sportů mění jejich obliba.

Říká se, že organizovaný sport zažívá jistý útlum. Často je také z obcí a menších měst slyšet stesk, že ubývá sportovních funkcionářů, což v důsledku může časem ohrozit existenci i řady klubů a oddílů. Je to pravda?

Je fakt, že mladší ročníky nemají už takový zájem o organizovaný sport, tedy pravidelné závodní aktivity, jako tomu bylo v minulosti. Dávají přednost spíš individuálnímu a rekreačnímu sportování. Stačí jim, když si ve volném čase zaběhají, vyjedou na kole nebo se sejdou ve dvou či čtyřech lidech a zahrají si například squash, tenis, případně dojdou na bowling. Ono je totiž přece jen znát, jestli se sportu věnujete rekreačně, nebo pokud máte pravidelně dvakrát týdně trénovat a každý víkend odehrát mistrovský zápas. Jak už jsem říkal, ubylo některých mistrovských soutěží, například v hokeji, ve volejbale a také ve fotbale. Na okrese Jičín se dříve hrály například i pravidelné basketbalové soutěže. Stále se drží stolní tenis, což je dané asi i tím, že se v tomto případě mohou bez větších problémů mezi sebou měřit lidé různého věku.

V čem podle vás spočívá ten rozdílný mezigenerační přístup a klesající zájem o práci pro oddíly?

Myslím, že je to například časovým vytížením, ať už u lidí zaměstnaných ve firmách, nebo podnikatelů, kteří často pracují i o víkendech. Vím, že činnost některých klubů stojí jen na dvou či třech lidech, často i bez nároku na nějakou rozumnou odměnu, a pokud by skončili nebo onemocněli, byl by to problém. Určitě je to i otázka finanční náročnosti, třeba nákladů na dopravu, na rozhodčí či na sportovní výstroj a další vybavení. Pokud nějaká sportovní organizace vlastní majetek, musí se o něj také starat, udržovat venkovní hrací plochy, pečovat o budovy a podobně. A jsme opět u nákladů, o které se pak dělí i členové, kteří sportoviště využívají. Ve výsledku jde tedy o kombinaci různých důvodů. Proto je podle mě dobře, že odvody z výherních automatů a dalšího hazardu jdou nyní určitým podílem zpět do obcí, a pokud je v daném místě rozumné zastupitelstvo, tak těmito prostředky může právě tělovýchovu podpořit. Má to ale jeden háček, nová pravidla přerozdělování peněz z hazardu běží teprve prvním rokem, takže na rozdíl od předchozí praxe to není ještě dostatečně vyzkoušené a sportovní organizace si nemohou tyto finance na svou činnost nárokovat.

Obáváte se o budoucnost organizovaného sportu?

I když se mění preference z hlediska oblíbenosti jednotlivých sportů a také ochota lidí věnovat se pravidelně organizované sportovní činnosti, nejsem v tomto směru pesimista. Přece jen zejména děti jsou velmi soutěživé, rády svou výkonnost porovnávají se svými vrstevníky z jiných obcí a měst. Nejde jen o to, že si jde parta dětí zakopat do míče na malém plácku někde za domem, ale své dovednosti chtějí porovnat se stejně starými hráči třeba z Miletína, Hořic... Zdravá soutěživost je jedním z motivů pro zachování organizovaného sportu. Proto věřím, že organizovaný sport a mistrovské soutěže v regionu mají budoucnost.

Jaká je vlastně role ČSTV v dnešní době, co zajišťuje pro organizovaný sport v regionu?

Na okrese je nyní devadesát šest tělovýchovných jednot, přes dvě stě sportovních oddílů a členská základna čítá skoro šestnáct tisíc lidí různého věku. Pomáháme jim s organizací soutěží, vedeme statistiku a zajišťujeme také ekonomický servis. Některým jednotám vedeme účetnictví, protože dobrovolné spolky, které by chtěly dosáhnout na různé dotace, jsou v podstatě povinny vést podvojné účetnictví.

V posledních letech, především v souvislosti s krachem Sazky, se vedla živá debata, zda zůstane současná struktura ČSTV zachována, zda se udrží i na okresní úrovni. Jak vypadá současná situace?

Zatím se ukazuje, že zachována bude, i když už asi ne ve formě dnešních okresních výborů, ale pravděpodobně v podobě nějakých servisních center, která budou tělovýchovným jednotám, klubům a sdružením nadále poskytovat ekonomické služby a zabývat se vedením soutěží.

Působíte jako tajemník okresního výkonného výboru ČSTV v Jičíně, pětatřicet let pískáte volejbalové zápasy v okresních a krajských soutěžích, stojíte v čele krajského volejbalového svazu, angažujete se v Českém volejbalovém svazu a patříte k hlavním organizátorům slavného volejbalového turnaje v Dřevěnici. Kdy jste se vlastně začal tomuto sportu věnovat závodně?

Volejbal a stolní tenis hraji od třinácti let. Mistrovský volejbalový zápas jsem hrál naposledy ve svých padesáti, pak jsem se začal věnovat hlavně trénování žáků, dorostenců a žen. (jn)

Životní jubileum oslavil minulý týden Václav Nidrle, dlouholetý tajemník okresního výkonného výboru ČSTV v Jičíně. Respektovaný sportovec a funkcionář stojí v čele krajského volejbalového svazu a patří k hlavním organizátorům slavného volejbalového turnaj