O čekání pod Everestem a divokých psech

17. 06. 2005 Zprávy « zpět

Jičín - Nejen adrenalinové filmy s horskou tematikou čekaly na návštěvníky dvoudenního filmového festivalu Banff Mountain World Tour, který se koncem minulého týdne konal v jičínském biografu. V sobotu si měli možnost vyslechnout také vyprávění dvou účastnic nedávné expedice na nejvyšší horu světa Mount Everest.

O svých zážitcích hovořily členky týmu Himalaya 8000 Lucie Oršulová, třicetiletá mistryně ČR ve skialpinismu, a o tři roky starší Soňa Boštíková, která má za sebou již pár úspěšných výstupů na osmitisícovky. Šestičlenná expedice se snažila vystoupit na vrchol Everestu Hornbeinovým komínem v severní stěně, kde dosud žádná česká výprava nepůsobila. Cíl se splnit nepodařilo, protože počasí horolezce výš než do zhruba 7200 metrů nepustilo.

Účastnice expedice popisovaly například, jak se tým ze základního tábora, kde strávil dlouhých 42 dnů, opakovaně a nakonec kvůli extrémně špatnému počasí zbytečně přesouval pod stěnu a zpět a přitom s těžkým nákladem nejrůznějšího materiálu nachodil asi 200 kilometrů po moréně, neustále se pohybující mase ledu a kamení.

Lucie Oršulová také líčila kritické chvíle, které zažila poté, co na ni na odlehlých pláních u Tingri zaútočil zdivočelý pes. „Při odletu jsem se nejvíce obávala rizika lavin nebo že na mě spadne kamení, ale ani na chvíli by mě nenapadlo, že mě v Himálajích pokouše pes,“ vzpomínala dnes už s úsměvem. Tehdy ale panovala hodně napjatá atmosféra, protože okamžitě nastalo hektické shánění vakcíny proti vzteklině, kterou nakonec v nejzazším možném termínu po pěti dnech zajistil Josef Šimůnek, který se k výpravě připojil později.

Situaci při shánění a distribuci očkovací látky hodně komplikovaly nepokoje v sousedním regionu, kde došlo ke stávce tamních maoistů, kteří zablokovali všechny výjezdy z Káthmándú. Právě riziku střetů s maoisty a dalším problémům se přitom expedice od počátku snažila vyhnout tím, že přistoupila k několika změnám v původním plánu.

Samotný pobyt v nejvyšších partiích himálajských velehor však komplikovalo extrémně chladné a větrné počasí, které nakonec znemožnilo výstup na vrchol. Podle Soni Boštíkové si někteří její kolegové úmorně dlouhé čekání na lepší počasí krátili například partiemi mariáše a ona sama vyluštila asi pět set křížovek.

O tom, že podmínky byly velmi nepříjemné, svědčí i naměřené průměrné teploty, které v noci dosahovaly minus dvaceti stupňů. „Ve stanech se teplota běžně pohybovala kolem minus devíti a někdy klesla až k minus čtrnácti. Na vnitřní straně stanu se tak tvořila až půl centimetru silná vrstva jinovatky, která pak na nás po probuzení napadala,“ přidala pro dokreslení Lucie Oršulová, která doufá, že se jí někdy příště na nejvyšší hoře světa podaří skutečně stanout. (jn)