Nová Paka - Jsme svědky blížícího se kolapsu společnosti, v níž žijeme, říká bez obalu přední český egyptolog Miroslav Bárta. Současná civilizace se nezadržitelně řítí z pomyslného srázu do propasti a zatím prý neexistuje síla, která by její pád zastavila.

"Je možné, že kolaps se bude týkat našich dětí nebo vnoučat, a možná i nás. A proč se tím zabývá zrovna egyptolog? Témata našeho výzkumu jsou podle mého názoru totiž velmi aktuální. Když se na moderní, současné společnosti podíváte očima egyptologa, zjistíte, že existuje spousta paralel a zákonitostí. Egyptologie může přispět k popisu toho, co se s námi děje a eventuálně může dít. A věřte mi, že poslední tři roky nedělám nic jiného, než o tom přednáším," prohlásil na setkání s obyvateli Nové Paky známý vědec, který vede českou egyptologickou misi v Abúsíru.

"Studujeme civilizace od jejich počátků až do jejich zániku. Letitý výzkum ukazuje, že proces kolapsu a regenerace probíhal u všech z nich v různých obdobích vesměs stejně. A ani my se mu nijak nevymykáme. S dalšími odborníky z různých oborů jsme dospěli k zásadnímu milníku, že totiž princip kolapsu je určitá univerzálie."

Bárta tvrdí, že kolapsy byly součástí vývoje každé společnosti, a každou tak časem čekala transformace. Problém však je, že se dají dopředu těžko odhadnout. "Ale aby nastaly, musí ve společnosti dojít k několika věcem - například náhlému poklesu výnosů, snížení produktivity, zjednodušení komplexity, kdy zanikají dosavadní řídící struktury a současně s tím se snižuje jejich efektivita, například schopnost výběru daní a jejich přesměrování. Propadá se vzdělanost a vzrůstá duchovní vykořeněnost. Když je systém vnitřně nestabilní, vratký a neefektivní, jako na potvoru obvykle přichází nějaký vnější stres typu velkých záplav nebo útoků na měnu. Pro slabý stát bývá i méně závažný impuls zvenčí, například výbuch sopky, posledním hřebíkem do rakve a společnost zkolabuje."

Průběh kolapsu podle Bárty poměrně dobře vysvětluje napříč vědními obory uznávaný koncept přerušovaných rovnováh, který je prý zakódován v živé i neživé přírodě.

"Podle této teorie se systémy nevyvíjejí lineárně, po malých krůčcích. Střídají se historicky velmi krátká období prudkých změn s delšími fázemi klidu. Třeba ve společnosti se za jeden týden odehrají velké změny, po nichž následuje relativní klid, takzvaná stáze. A pak po dvaceti třiceti letech přichází další velká změna. Jeden z mála indikátorů, který ukazuje, jestli se kolaps nebo transformační období blíží, spočívá v tom, že můžeme sledovat, jak se přelomové okamžiky řetězí za sebou, jak se doby klidu stále zkracují."

Výše uvedené jevy jsou podle Bárty příznačné i pro současné vyspělé země světa. Jako paralelu nabízí například graf sledující výkyvy ve státní administrativě starého Egypta s výkyvy na londýnské a frankfurtské burze.

"Státy v době starého Egypta v rozpětí několika staletí zanikaly vnitřními rozpory v kombinaci se změnou klimatu, migrací, etnickou infiltrací, globalizací a převraty v technologiích. Jde o fenomény, které nám mohou připadat ryze současné, ale věřte mi, že všechny jsou známy už tisíce let," upozorňuje egyptolog.

Paradoxem prý je, že pozitivní faktory, které společnost dovedou na vrchol, se po jisté době stávají příčinou jejího kolapsu. "Společnost je obvykle uvržena do krize těmi faktory, které původně stály u jejího vzestupu. Proto problémy civilizací obvykle bývají skryty hned v jejich začátcích. Když například stát kráčí po křivce svého vývoje vzhůru, tak se zároveň postupně vytváří propracovanější systém výběru daní, vylepšuje se sběr a sdílení informací i další faktory. V určitém okamžiku se to ale zvrtne a všechny uvedené faktory začnou generovat bobtnající množství úředníků, kteří stát vyčerpávají, místo aby ho budovali," popisuje vědec.

Upozorňuje, že doba mezi ekonomickými krizemi se neustále zkracuje, ale trend úpadku je prý možné ilustrovat i na jiných aspektech společnosti. Patří k nim třeba krize legitimity, kdy vládnoucí skupiny ztrácí důvěru občanů.

"Zažíváme rychlý vědecko-technický rozvoj, ale když se zastavíte a opravdu hluboce zamyslíte, zjistíte, že většina velkých problémů světa nespočívá v technologických inovacích, ale spočívá v náboženských, sociálních nebo kulturních rozdílech. To všechno jsou obory, které dnes státy záměrně likvidují, protože je nepotřebují, protože rozkrývají mechanismy toho, jak naše společnost funguje. A já nevěřím tomu, že všichni fungujeme jen na základě má dáti - dal. To popírá podstatu lidské existence."

Bárta je přesvědčen, že procesy civilizací jsou srovnatelné, což podle něj vědci dokázali na více místech. "Proto, když chci lidi provokovat, a já vás chci provokovat, tak říkám, že egyptologie je strategická věda jednadvacátého století. Jsem vědec, nikoliv politik a nemusím nikomu nic prodat. Pro mně z toho vyplývá, že stávající paradigma bismarckovského státu, jaké známe od konce 19. století, končí," prohlásil Bárta.

Končí prý z několika důvodů: administrativa států je podle něj prorostlá neadekvátními kádry, státy nejsou schopny reagovat na měnící se situace v reálném čase, jejich zadlužování dramaticky roste, společnost ztratila duchovní nadstavbu a základní pocit mezigenerační sounáležitosti, klesá vzdělanost a stoupá imigrace.

"Máme sice obrovský technologický pokrok, který usnadňuje řídící procesy, ale neustále musíme víc a víc šetřit. Takže je něco v nelogickém vztahu. Jen zlepšováním nefunkčních komponentů našeho systému nic nevyřešíme, to jen urychluje pád. Je potřeba přijít s razantní změnou. Co víme zcela jistě, ještě nikdy v minulosti této planety se nepodařilo rozpad společenského systému zvrátit. Aby se to podařilo, musel by stát na úplně jiných pilířích," tvrdí Miroslav Bárta. (jn)

Foto: Jiří Němeček