Letos uplynulo sto let od narození letce RAF, hořického rodáka, čestného občana Jičína a Hořic, generálmajora Vlastimila Veselého. Do konce listopadu je v jičínské Knihovně Václava Čtvrtka přístupná výstava věnovaná tomuto letci, resp. době druhé světové války a jeho roli v ní, nazvaná Ke hvězdám a do mraků. Na výstavě, která je přístupná v půjčovní době knihovny, je možné vidět dokumenty a fotografie převážně z období 2. světové války. Školy se mohou na prohlídku objednat a knihovna jim zajistí i výklad z úst pamětníka.

Na vernisáži, která proběhla 14. října, vystoupil plk. PhDr. Eduard Stehlík, který hovořil o hrdinství a významu českých letců v RAF i době, ve které žili. Zdůraznil, že únorové události 1948 způsobily, že existuje jen velmi málo životopisů a studií o těchto pilotech, kteří během 2. světové války nasazovali život. Naopak se režim obrátil proti nim. Řada z nich byla perzekvována, vězněna nebo zvolila emigraci.

Vlastimil Veselý se narodil 20. září 1913 v Hořicích jako třetí syn Ing. Erazima Veselého, vrchního evidenčního geometra, a jeho ženy Žofie. Dětství prožil v Hořicích v Hálkově ulici. V roce 1919 zde začal navštěvovat 1. třídu. V tomto roce zemřela jeho maminka. V roce 1923 se rodina přestěhovala do Náchoda, kde studoval reálné gymnázium. Od 30. let žila rodina v Jičíně. Vlastimil Veselý navštěvoval reálné gymnázium v Novém Bydžově, kde v roce 1932 maturoval.

Celý život byl velkým milovníkem sportu. Byl výborný plavec, lyžař, horolezec. Jeho největší vášní bylo ale letectví. Od roku 1932 začal studovat školu pro důstojníky v záloze v Prostějově, kde také poznal svou budoucí ženu Martu Toulovou. Poté následovala Vojenská akademie v Hranicích, kde jeho spolužáky byli mj. i pozdější stíhači RAF Bartoš, Fejfar, Kloboučník a Fajtl. V roce 1935 absolvoval elementární pilotní školu. Dne 1. 7. 1935 byl vyřazen z Vojenské akademie a jmenován pilotem - letcem v hodnosti poručíka letectva. Poté působil u 8. pozorovací letky leteckého pluku "Dr. Edvarda Beneše" v Olomouci, u leteckého pluku "Generála - letce M. R. Štefánika" ve Vajnorech a dále u 40. stíhací letky leteckého pluku v Hradci Králové. V roce 1937 absolvoval noční stíhací výcvik a od roku 1938 působil jako učitel praktického létání ve dne i v noci. Byl přidělen do skupiny letců ustanovených k létání za noci.

Jako jeden z prvních čs. letců přešel 18. 5. 1939 hranice do Polska, aby se pak přes Francii dostal do cizinecké legie a ve francouzské uniformě mu byl také uznán první sestřel - nad Středozemním mořem -, přičemž se jednalo o jediné vzdušné vítězství dosažené československým stíhačem v řadách Francouzského armádního letectva v bojích proti italskému královskému letectvu.

Po kapitulaci Francie odjel spolu s ostatními našimi piloty britskou lodí z Gibraltaru do Anglie do Cholmondeley Park, kde se soustřeďovali čs. vojáci. Jako mnozí další Češi byl zařazen do stavu leteckých důstojníků v Royal Air Force. První svůj let absolvoval na letounu čs. letky Hurricanu jako stíhač. Velmi ale toužil po nočním stíhání, na něž měl ostatně z Československa výcvik. To se mu podařilo až 11. 12. 1940 a hned počátkem příštího roku požádal spolu s npor. Kloboučníkem o přeložení k noční stíhací letce č. 96 v Cranage. Oba tito piloti jsou pak považováni za zakladatele čs. nočního stíhání.

Konec války zastihl Vl. Veselého na Inspektorátu čs. letectva v Londýně. Dne 7. 3. 1945 byl povýšen na majora letectva, později jako podplukovník byl 15. 5. 1946 velitelem leteckého pluku v Plzni. Po únorových událostech roku 1948 zvolil Vlastimil Veselý emigraci. Se svou ženou překročil hranice 15. září 1948. Do konce roku 1968 žil ve Velké Británii, kde vykonával různé velitelské funkce. Na konci roku 1968 odcestoval do Austrálie, pravděpodobně kvůli lepšímu počasí a také své velké zálibě, rybaření. Usadil se v Novém Jižním Walesu v městečku Brunswick Heads, kde si otevřel autoservis s benzínovou pumpou.

V roce 1992 byl Vlastimil Veselý prezidentem Václavem Havlem povýšen do hodnosti generálmajora v. v. V roce 1993 se stal čestným občanem Jičína a v roce 2000 čestným občanem Hořic. Po roce 1989 se do Československa již nevrátil, zemřel v roce 2001. Hana Fajstauerová

Foto: soukromá sbírka