Jičín - Velké nadšení, odvaha a také trocha štěstí stojí za splněným snem Janka Bednaříka, uznávaného horského vůdce, horolezce a skialpinisty, který jako první Čech a jeden z mála Evropanů získal práci horského vůdce v Kanadě.

Bývalý učitel tělocviku a později manažer s dobrým platem se rozhodl, že doma všechno opustí a jen s báglem na zádech a v doprovodu přítelkyně se vydá na opačný konec světa. Janek Bednařík zariskoval, což se mu vyplatilo. Splnil si jeden ze svých životních snů, když získal práci heliguida, horského vůdce lyžařů, které na strmé svahy kanadských hor dopravují vrtulníky.

"Kanada je kolébkou heliskiingu, lyžování z vrtulníku. Místní tvrdí, že jeho počátky sahají na přelom šedesátých a sedmdesátých let minulého století, kdy se během války ve Vietnamu objevilo na trhu dost poměrně levných válečných helikoptér, které vyšly laciněji než lyžařské vleky. Obyvatelé odlehlých oblastí je začali nejprve používat jen jako dopravní prostředek a později přišli i na jiný způsob využití," říká. Pro milovníky dlouhých sjezdů v hlubokém sněhu, takzvaném prašanu, prý neexistuje lepší místo na světě než Britská Kolumbie v Kanadě. "Heliski můžete sice absolvovat třeba i v Alpách, ale s Kanadou se to nedá vůbec srovnávat. Jen tady se po celou zimu dočkáte jízdy v několik metrů hluboké peřině fantastického prašanu, tohle prostě jinde na světě nezažijete. Proto sem jezdí lidé ze všech ostatních kontinentů," vypráví s nadšením Bednařík, který byl hostem filmového festivalu zimních sportů v jičínském biografu. Kdo si podle něj chce heliski užít, měl by být alespoň průměrně zdatným lyžařem, který sjede běžnou černou sjezdovku v paralelních obloucích. "Na prašan kanadského typu jsou potřeba speciální široké lyže, které mají stejnou nebo větší šířku než snowboard. Díky této velké ploše lyže plavou, a prožitek z jízdy se slovy těžko popisuje."

Janek Bednařík je jedním z prvních Čechů, kteří absolvovali školu horských vůdců v Rakousku a ve Švýcarsku, ale ani to mu nezajistilo automaticky práci v Kanadě. "Bylo to velmi složité, protože tohle je vysněná práce i pro místní horské vůdce, natož cizince. A práce není nikdy tolik, aby se dostalo na všechny. Měl jsem velké štěstí. Jednak jsem na pozvání kanadské lavinové asociace absolvoval místní kurz o lavinách, a o rok později, kdy jsem v Kanadě pracoval na jednom hotelu jako údržbář, přišla i šance zkusit dělat horského vůdce pro heliskiing. Bylo to na silvestra, když mi zavolal šéf jedné firmy, že zrovna nemá nikoho do služby. Z původně krátkého kontraktu na záskok se nakonec vyklubala smlouva na celou sezonu," líčí Bednařík. (jn)

Foto: Jiří Němeček