Jičín - Zapomenutá posvátná místa, opuštěné pozůstatky či symboly dávných světů a různých kultur představuje nová kniha Václava Vokolka, spisovatele, básníka a výtvarníka, který se snaží památky předešlých generací znovu vrátit do popředí zájmu lidí současného světa.

Vokolkova publikace Neznámé Čechy s podtitulem Posvátná místa severovýchodních Čech, kterou pokřtil v Jičíně minulý čtvrtek, je autorovou pátou publikací v této ediční řadě. Pátý svazek z cyklu Neznámé Čechy mapuje známé nebo zapomenuté lokality, inspirativní místa, ke kterým se vztahují pozoruhodná svědectví z dávných i pozdějších časů, legendy i skutečné historické události nebo je autor do svého "bedekru" zařadil proto, aby čtenářům zprostředkoval silný duchovní zážitek.

"Krajina mě vždycky přitahovala, rád chodím krajinou. K tomu se pak přidala inspirace úžasným dílem Mircea Eliadeho, s nímž jsem se sice už nemohl setkat a pohovořit s ním, ale řekl jsem si, že se pokusím jeho práci v podobném duchu naroubovat na českou krajinu. To, že představuji už pátý svazek z cyklu Neznámé Čechy, není ani tak moje zásluha, mám totiž pocit, jako by Eliade stál za mými zády," uvedl Vokolek krátce po představení nové knihy v jednom ze sálů jičínského zámku.

Tradovaná svědectví o existenci posvátných míst v české kotlině či moravských kopaninách Vokolek nijak nezpochybňuje, naopak je ochoten jim naslouchat a nechat je na sebe působit. "Když putuji k nějaké křesťanské nebo pohanské studánce, tak k ní přistupuji s velkou úctou. Věřím tomu, co píšu. A stejně tak třeba věřím na začlenění člověka do nějaké vesmírné spirály. Mám rád například české bratry, židy, katolíky. Vážím si všech památek, které nám tu zanechali Keltové, staří Slované i další generace. Čechy jsou posety posvátnými místy, akorát je dnes už většinou vůbec nevnímáme. Naše země byla křižovatkou různých náboženství a důležitých událostí, což si dobře uvědomovali už v renesanci, kdy byly Čechy symbolicky znázorňovány jako srdce či růžový květ. Celá moje kniha je vystavěna na tom, že jsou posvátná místa, ale ne proto, že si je někdo vymyslel, ale protože tu prostě jsou a pro generace našich předků měla hluboký význam," míní Vokolek.

Jako příklad uvádí před několika lety objevenou skalní puklinu v blízkosti vrchu Bacína, kde je prokázána existence pohřebiště trvajícího jedenáct tisíc let. "Na vrcholu Bacína ukládali lidé oběti do stejné skalní pukliny neuvěřitelných jedenáct tisíc let. Ti lidé se nikdy nesetkali, nemohli by si rozumět, a přece dělali na stejném místě to samé. Během těch věků si to nemohli říct, oni se nepotkali a ani by si nerozuměli, přesto je to místo v různých dobách přitahovalo a uctívali ho," tvrdí Vokolek.

Jeho knihy jsou vlastně i ojedinělým turistickým průvodcem, v němž lidé najdou řadu tipů k výletům. Každé místo představuje autorův odborný text, který doprovází velké barevné fotografie. Mezi známější místa, která zařadil do pátého svazku, patří třeba Ještěd, Trosky, Mužský, Drábské světničky, Broumovský klášter, Kořenov, Dobruška, Kuks či poutní místa Kalich u Besednice nebo Hejnice. (jn)

Foto: Jiří Němeček