Jičín - Vstupem do nového roku nastala jedna z nejradikálnějších právních změn v historii země za desítky let, v Česku začal platit nový občanský zákoník. Rozsáhlý soubor právních předpisů, který čítá přes tři tisíce paragrafů, se dotýká života prakticky všech obyvatel, ať už jde o oblast rodinného, vlastnického a spotřebitelského práva, podnikání a uzavírání smluv nebo například dědictví.

O změnách, které přinesla takzvaná rekodifikace českého soukromého práva, jsme hovořili se Zdeňkem Sajdlem, v současnosti soudcem hradeckého krajského soudu, který v předchozích dvou letech působil u Nejvyššího soudu v Brně.

Je možné stručně vysvětlit, co bylo hlavním účelem a smyslem přijetí nového občanského zákoníku?

Autoři nového občanského zákoníku si vzali za cíl vytvořit kodex soukromého práva, jenž se bude blížit tradičním kontinentálním evropským soukromoprávním kodexům, zejména úpravě rakouské, německé či francouzské. Jejich snahou bylo přijmout obecný kodex, který bude formou jediného zákona upravovat právní postavení fyzických i právnických osob, rodinněprávní vztahy a právní vztahy mezi subjekty soukromoprávních vztahů, včetně vztahů mezi podnikateli. Opustili proto dosavadní koncepci samostatných kodexů práva rodinného, občanského a obchodního.

Z jakých zdrojů a tradic tvůrci při tvorbě nového kodexu vycházeli, dokonce prý obsahuje i principy zákoníku z počátku 19. století, tedy ještě z doby monarchie?

Nový občanský zákoník je inspirován zejména rakouským obecným zákoníkem občanským z roku 1811, který na našem území platil až do roku 1950, a v oblasti pracovního práva dokonce až do roku 1965. Autoři ale vycházeli též z "modernějšího" německého občanského zákoníku z roku 1900, inspirovaného původní pruskou úpravou. Určité právní instituty čerpali ale též z práva polského, švýcarského, a dokonce i z kodexů státu Québeck či New York.

Čím si vysvětlujete, že nový zákoník nabyl účinnosti až nyní, čtvrt století po pádu komunistického režimu? Nebylo by bývalo lepší, kdyby k této změně došlo mnohem dříve? Mnohé reakce odborníků i laiků v médiích naznačují, že společenská poptávka po takové zásadní úpravě je dnes přinejmenším sporná.

Po listopadu 1989 byla československá úprava soukromého práva výrazně znovelizována tak, aby odpovídala potřebám svobodné občanské společnosti a tržní ekonomiky. Právní řád byl postupně harmonizován s právními normami Evropské unie. Prostřednictvím ustalující se judikatury nezávislých obecných soudů, soudu Ústavního, ale též Evropského soudu pro lidská práva či po vstupu do Evropských společenství Soudního dvora Evropské unie se prosadil takový výklad novelizovaných právních norem, jenž směřoval k ochraně práv a svobod jednotlivých subjektů soukromého práva. Domnívám se proto, že ze strany právnické veřejnosti, ale ani ze strany občanů naší republiky, zde poptávka po takto výrazné rekodifikaci soukromého práva vyznačující se výraznou diskontinuitou se současným právním řádem rozhodně nebyla.

Jaké největší změny nový zákoník podle vás z pohledu běžného občana a spotřebitele přinesl?

Nový občanský zákoník rozšiřuje smluvní volnost. Některá dříve zakázaná smluvní ujednání, jako například propadná zástava, jsou dle dikce zákona povolena. Porušení právních předpisů je zásadně sankcionováno toliko relativní neplatností, a nikoliv neplatností absolutní, k níž soudy a jiné orgány veřejné moci dosud přihlížely z úřední povinnosti. Občanům to na jedné straně přinese širší možnosti smluvní realizace, na druhé straně to od nich bude vyžadovat větší opatrnost při přijímání smluvních závazků. Při sjednávání písemných smluv tak bude více než kdy jindy platit známé pravidlo, podepsat můžeš, přečíst musíš. Důvodem neplatnosti smlouvy o převodu vlastnictví napříště již nebude to, že převodce není vlastníkem převáděné věci, vlastnictví lze nabýt i od nevlastníka. Na vlastnících nemovitostí bude, aby pravidelně kontrolovali, zda jejich právní vztah k nemovitosti zapsaný ve veřejném seznamu nedoznává změny. Nový občanský zákoník se vrací k zásadě superficies solo cedit, to znamená, že stavba je součástí pozemku. Uvedená zásada byla v našem právním řádu platná do roku 1950.

Nově lze například osvojit i zletilou osobu a rozšiřují se možnosti pořízení pro případ smrti. Krom závěti lze uzavřít dědickou smlouvu, jíž se zůstavitel druhé smluvní straně zaváže, že ji povolá za dědice, kupříkladu proti sjednané úplatě. Nová úprava dědického práva umožňuje odkázat též konkrétní věc. Dále se třeba zrušila vyhláška stanovící způsob ocenění bolestného a ztížení společenského uplatnění. Výše náhrady za utrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění tak bude napříště určována volnou úvahou soudu. Nově se též sjednocuje právní úprava občanskoprávních a obchodněprávních vztahů. Do budoucna tudíž kupříkladu z hlediska běhu promlčecí doby již nebude rozhodné, zda jde o vztah mezi podnikateli, či nikoliv. Výrazným změnám ovšem podléhá celá soukromoprávní úprava, avšak popis všech změn by dalece přesáhl rozsah běžného novinového rozhovoru.

A mění se teď od ledna nějak zásadně i podnikatelské vztahy, budou dál platit staré smlouvy?

Jak jsem již řekl, ruší se samostatná úprava obchodněprávních vztahů a vytváří se nová jednotná úprava vztahů občanskoprávních a obchodněprávních. Změny jsou tudíž značné, například v obchodněprávních vztazích se nově neuplatní čtyřletá promlčecí doba, nýbrž doba tříletá a podobně. Ovšem smlouvy uzavřené do konce roku 2013 zůstávají i nadále platné a účinné. Nový občanský zákoník je přitom založen na zásadě, že smluvní vztahy vzniklé do konce roku 2013, a práva a povinnosti z nich vzešlé, se posuzují podle předchozích právních předpisů.

Do českého právního prostředí se dostávají nové i staronové pojmy, jako je například pachtovné. Co si má člověk pod tímto archaickým slovem představit?

Původní občanský zákoník upravoval nájemní smlouvu, podle níž měl nájemce právo za úplatu užívat cizí věc a brát z ní užitky a plody, tedy ji i požívat. Nový občanský zákoník však rozlišuje mezi nájmem, právem cizí věc za úplatu užívat, a pachtem, právem za úplatu cizí věc nejen užívat, ale i požívat. Nově tedy bude třeba rozlišovat právo nájmu, například k bytu, což je právo cizí byt dočasně užívat k bydlení, a právo pachtu, například k cizímu ovocnému sadu, zahrnující nejen právo sad užívat, ale též právo brát z něj plody. Nový občanský zákoník zavádí též třeba pojem výprosa, jež vzniká tehdy, přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, či účel, ke kterému se má užívat. O výprosu jde zkrátka tehdy, požádá-li vás někdo například o určitou knihu, a vy mu ji poskytnete, aniž si ujednáte, kdy má být vrácena a za jakým účelem je předávána. Latinský překlad pojmu výprosa - precarium - pak napovídá tomu, že se půjčitel dostává do "prekérní situace".

Norma má řadu odpůrců, kteří jí vyčítají, že obsahuje ustanovení s velmi volným, či dokonce sporným výkladem. Zaznívá i obava, že země byla kvůli novému zákoníku vržena do právní nejistoty. Kritici tvrdí, že advokáti a notáři nebudou umět poradit svým klientům, že na rozdíl od dosavadní praxe nebude možné odhadnout, s jakým výsledkem soudní spory skončí - že se už nelze spoléhat na takzvanou předvídatelnost soudů. Jsou tyto obavy reálné, a pokud ano, jak dlouho potrvá, než dojde k sjednocení výkladu na celostátní úrovni a právní prostředí se opět ustálí?

Bohužel musím konstatovat, že i já sdílím podobné obavy. Rozsah nové úpravy čítající 3081 paragrafů a její značná odlišnost od úpravy dosavadní nepochybně negativně ovlivní předvídatelnost soudních rozhodnutí, a tím i právní jistotu v zemi. Aplikace abstraktních právních norem na konkrétní, vždy zcela jedinečné případy totiž nebývá jednoduchou záležitostí ani v poměrech ustáleného právního prostředí. Tím méně bude moci být spatřována právní jistota v případech, na něž bude aplikována zcela nová právní úprava, jejíž právní instituty ve vztahu k projednávaným případům budou muset být vyloženy teprve prostřednictvím následující judikatury. Domnívám se, že ona nejistota v tom, jak to které ustanovení nového občanského zákoníku vyloží Nejvyšší či Ústavní soud, bude přetrvávat dosti dlouhou dobu. Nutno si uvědomit, že při množství soudních sporů projednávaných obecnými soudy lze se zřetelem k jejich personálnímu obsazení první judikatorní závěry Nejvyššího soudu očekávat v horizontu dvou let. Ustálení právního prostředí pak v poměrech nového občanského zákoníku může trvat celá desetiletí. Domnívám se proto, že namísto takto rozsáhlé rekodifikace by společensky přínosnější cestou byla postupná dílčí novelizace dosavadního občanského zákoníku, doprovázená důkladnou odbornou rozpravou nad jednotlivými novelizovanými právními instituty. (jn)

Soudce královéhradeckého krajského soudu Zdeněk Sajdl připouští, že ustálení právního prostředí v poměrech nového občanského zákoníku může trvat i několik desetiletí. Foto: Jiří Němeček