Jičín - Kastelánem Valdštejnské lodžie a nově také šéfem obecně prospěšné společnosti, která raně barokní areál na okraji lipové aleje provozuje, je už třetím rokem Jiří Vydra. Grafik, dramaturg a organizátor kulturních aktivit na hradě Grabštejn a řadě dalších míst přišel do Jičína z Liberce.

Jak sám říká, ve Valdštejnské lodžii pokračuje v tom, co ho baví asi nejvíc, v oživování netradičních prostor a objektů. Z areálu na okraji lipového stromořadí tak postupně vytváří divadlem, hudbou či tancem pulsující centrum, které nazývá kulturní imaginárium.

Jako kastelán jste ve Valdštejnské lodžii třetím rokem, jak své působení s odstupem času hodnotíte?

Do jisté míry pěju chválu na Jičín, což možná někteří těžko chápou nebo nesou nelibě, poněvadž je u nás obecným zvykem většinou kritizovat či hanět. V porovnání s Libercem, odkud jsem před necelými dvěma a půl lety přišel a kde jsem v minulosti jako organizátor kulturních akcí nasál určitou skepsí a sarkasmem, se v Jičíně v dobrém slova smyslu nestačím divit. Na menším městě vnímám jiný vztah k tomu, co se tady děje, jiný vztah k lidem, kteří dělají něco pro druhé. Samozřejmě jsem otráven ze spousty věcí, které nemohu ovlivnit, ale konkrétně tohle zjištění je pro mě pořád velmi pozitivní a motivující. Dává mi to důležitý pocit, že naše činnost má smysl. Další věc, která mě těší, spočívá v tom, že si při propagaci alternativní kultury už nemusím vždycky připadat jako bojovník s větrnými mlýny. Moje dosavadní zkušenost mi říkala, že alternativa je často braná jako sprosté slovo, dokonce i lidé, kteří dělají alternativu, se bojí tohle slovo používat. Proto vnímám jako výhru, když politik použije spojení alternativní kultura v pozitivním smyslu. Nabyl jsem dojmu, že místní politici, včetně třeba starosty Jiřího Lišky, vnímají alternativu jako přínos, zvlášť pro město velikosti Jičína. Rád bych věřil, že akce, které se tu snažím pořádat, už nejsou vnímány jen jako nějaká velmi okrajová záležitost pro partu divných lidí, ale že to začíná mít charakter normálně přijímaného pohledu na kulturu.

A pak mě samozřejmě těší, že se oživuje samotná památka, že se o ní dozvídá stále více lidí i mimo region. Dokonce sem přicházejí i Jičíňáci, kteří se mi svěřili, že tu před tím nikdy nebyli. Naopak po stavební stránce jdou věci kupředu bohužel mnohem pomalejším tempem, než bych si přál. Stav lodžie má stále charakter provizoria, což je pro organizování akcí hodně limitující. O to větší radost mi dělají drobné krůčky, jako je například za pomoci dobrovolnických aktivit nově vydlážděná cesta v areálu Čestného dvora. Vstup do lodžie tím najednou získal úplně jinou hodnotu a ráz.

O provoz zdejší památky se nově stará obecně prospěšná společnost Valdštejnská lodžie - kulturní imaginárium. Mění se tím něco zásadně?

Jde o to, že od nového roku se občanská sdružení podle nového občanského zákoníku stávají spolky, které, pokud chtějí dál fungovat na profesionální bázi, by měly následně projít transformací na ústavy. O zdejší areál se dosud staralo občanské sdružení Lodžie, které v původním složení dál existuje a nadále bude i jakýmsi garantem, který bdí nad využitím zdejšího areálu. Vzhledem k situaci jsem ale loni přišel s návrhem, abychom založili i obecně prospěšnou společnost. Tato možnost se totiž nabízela pouze do konce roku, neboť od letošního roku už není možné obecně prospěšné společnosti zakládat, nicméně mohou dál fungovat. Občanské sdružení Lodžie má velkou tradici, asi není třeba připomínat, že zdejší památku v devadesátých letech zachránilo tím, že se postavilo proti jejímu prodeji a hrozící přeměně na zábavní park. Tento spolek se bude dál účastnit například zásadních jednání o budoucnosti lodžie, ale provoz a kulturní akce má nyní na starosti už nová obecně prospěšná společnost. V zásadě jde hlavně o administrativní změnu, pro lidi, kteří se tu aktivně podílejí na organizaci a zajištění akcí, se nic nemění. Zjednodušeně řečeno jsem se osamostatnil, což například zjednoduší komunikaci s radnicí. O dotacích nebo sponzorských darech můžu nyní jednat přímo s vedením města.

V kontrastu se snahou o oživení a větší propagaci lodžie přetrvává vámi již zmiňovaná absence zázemí pro návštěvníky a účinkující umělce. Jak moc vás to limituje?

Tohle je asi nejpalčivější otázka. Snad každý, kdo do lodžie přišel a chvíli se tam pohyboval, musel pochopit, že veškeré zázemí se odehrává v mém bytě. Pro mě je to už tak zažitý problém, že jsem rezignoval. Faktem je, že všechno, co tu dělám, je pro mě v tuto chvíli mnohem důležitější než můj soukromý život. Nedovedu si představit, že bych oficiálně pozvané umělce nebo kamarády, kteří mi pomáhají, nechal stát někde venku na dešti nebo na mrazu. Zhruba před měsícem tady začala sloužit alespoň jedna společenská místnost, takový menší sál, který ale nelze považovat za odpovídající zázemí. Další problém představuje absence suchého a zabezpečeného skladu, takže kostýmy nebo elektronika se skladují také u mě v bytě, protože jinak by věci zplesnivěly nebo je rozežraly myši. Nejsou tu ani pokoje, kde by umělci mohli třeba dva dny přespat. Přesto sem jezdí řada osobností současného divadla či taneční scény a všichni hodnotí vystoupení v těchto prostorách jako mimořádný zážitek.

V předchozích letech tady byla otevřena stálá interaktivní expozice věnovaná Valdštejnovi a jeho vztahu k vědám, především astrologii a astronomii, a vztahu k architektům. Její uspořádání v interiéru evokuje známý Keplerův horoskop pro Valdštejna. Co dalšího tu návštěvníci mohou vidět?

Lodžie je zvláštní památka, natolik zahalená tajemstvím, odborně a filozoficky náročná, že ji není možné nabízet jako klasický turistický artikl. Není to hrad nebo zámek, kam přijdete a průvodce vás během prohlídky seznámí s řadou dat, jmen a příběhů. Tady je skoro všechno zahaleno nejasností. Lodžie nebyla v minulosti nikdy dokončena a dodnes nemáme ani jasnou představu o rozsahu původně plánované stavby. Nevíme ani, k čemu přesně měla sloužit. Dochovalo se jen torzo z celého záměru, který byl od počátku zamýšlen jako součást komponované krajiny. U nás je prohlídka hodně specifická, lidem se ale rozhodně snažíme podat poutavý popis a vysvětlení interaktivních prvků a postupně je tak seznamovat s hloubkou celého tématu. Návštěvníci na konci prohlídky, která končí průhledem komponovanou krajinou z terasy, zjišťují, že Valdštejnská lodžie je jednou z mála památek, jejíž historie vyvolává víc otázek než odpovědí. Začíná tu také planetární stezka, která přes lipovou alej pokračuje až na zámek. Jinak do budoucna plánujeme ještě rozšíření prohlídkového konceptu, půjde o něco jako tajemný Valdštejnův epitaf, který atraktivní formou návštěvníkům nabídne další možnost, jak se o této budově něco bližšího dozvědět. Podle mého názoru celé tohle místo ideálně vystihuje název kulturní imaginárium. Návštěvník by neměl být jen pasivním divákem, ale měl by naplno zapojit svou fantazii, což je základem všeho, o co usiluji. A právě kulturní imaginárium na tomto principu staví. Typickým příkladem jsou některé velké akce, například Čarodění nebo Slavnost stromů, kdy se snažíme tradiční svátek pojmout velkolepě, ale přitom netypicky. Do programu zakomponujeme vědomostní a výtvarné dílny, divadla, která využívají prostor jako součást scénografie, současná taneční představení nebo hudebníky, kteří vystupují i jako aktéři různých projektů pro rodiny.

Když už zmiňujete kulturní imaginárium jako svébytné centrum, co tahle vaše vize vlastně obnáší?

Kulturní imaginárium je jakási umělecká líheň či líheň snů, proto bych chtěl, aby se lodžie stala rezidenčním prostorem pro umělce. Vím, že se lodžie velmi líbí všem účinkujícím, ať už šlo o muzikanty, herce, výtvarníky nebo tanečníky. Nepamatuju žádnou kapelu nebo umělce, který by z lodžie nebyl perplex, který by neřekl, že to je jedno z nejúchvatnějších míst, ve kterém hrál. Vidím proto velký potenciál v tom, že by tu třeba mohli několik dnů tvořit, dovedu si představit i mezinárodní premiéry některých představení. Říkám ale narovinu, není to honorář, na co do Jičína umělce lákám. Je to jedinečné místo, které patří mezi evropské unikáty.

Před časem jste plánoval zpřístupnění sklepních prostor, kde měla vzniknout další expozice, dále kavárna nebo nové toalety. Jsou tyhle plány stále aktuální?

Ano, kavárna by měla zároveň zčásti sloužit jako kasa, půjčovna knížek či piknikových košů, a také jako kulturní prostor pro různé pořady, aktuálně třeba pro nově zahajovaný cyklus Pohádky tisíce a jedné země, který jsme pojali jako veřejné čtení pohádek, mýtů a legend za hudebního doprovodu. V místnosti budou všude rozložené peřiny a polštáře, do kterých si posluchači budou moci lehnout. První čtení spojené s besedou věnujeme Irsku. Rád bych pořídil také vybavení pro divadelní sál, otevřel stálou linorytovou dílnu a zprovoznil sociální zázemí, což bude ale záviset nejprve na vybudování nové kanalizace. Trvalé zpřístupnění sklepních prostor se odkládá, protože odborníci se právě kvůli řadě nejasností dosud nedohodli, jakým nejvhodnějším způsobem by se mělo toto místo zpřístupnit, jak a zda vůbec propojit jednotlivá patra. Zamýšlené přístupové schodiště tam proto zatím nevznikne. (jn)

Valdštejnská lodžie, která stojí na konci lipové aleje při cestě z Jičína do Valdic, patří mezi památky evropského významu, říká zdejší kastelán Jiří Vydra. Foto: Jiří Němeček