Jičín - Na stránkách nové knihy pod názvem Kronika obrazů života s podtitulem Český ráj v letech 1848-1900 vyvstává před očima čtenářů pestré svědectví o všedním životě obyvatel měst a vesniček předminulého století, jak jej zaznamenal dobový tisk.

Rozsahem úctyhodný výběr zpráv z novin a časopisů sestavil Karel Čermák, vlastivědný badatel a sběratel starých pohlednic.

Jak sám autor přiznává, publikace by nevznikla, nebýt zájmu jilemnického nakladatelství Gentiana, s nímž spolupracuje už několik let. "Připouštím, že se mi do nové knihy zpočátku moc nechtělo, při pohledu na současnou knižní nadprodukci mi to přišlo troufalé. Dobře si uvědomuji, že je u nás řada kvalitních autorů, kteří marně obcházejí nakladatele, o to víc si cením zájmu pana Leoše Erbena a jeho nakladatelství Gentiana, které mě oslovilo. Proto by bylo neslušné jeho nabídku odmítnout," řekl u příležitosti pátečního uvedení publikace v Jičíně Karel Čermák.

Kronika obrazů života je tak podobně jako předchozí autorova kniha Stoleté příběhy, zobrazující Český ráj v letech 1900 až 1918, opět společným dílem Karla Čermáka a Leoše Erbena, který má hlavní podíl na její výsledné grafické podobě.

A stejně jako předchozí práce ani tento titul nevstupuje na pole takzvaných velkých dějin, všímá si hlavně událostí všedního dne z prostředí městeček a vesnic. Čermák se systematicky a dlouhodobě věnuje dějinám každodennosti, na které, jak sám říká, se možná někteří dívají s despektem, ale pro poznání běžného života lidí minulých věků jsou velmi cenné. "Byl bych rád, kdyby publikace dala impuls k rozšíření zájmu o tento okrajový obor," poznamenal Čermák.

Ve vaší nejnovější knize je obrovské množství zpráv, jen při zběžném prolistování je to ohromující záplava informací. Počítal jste, kolik zpráv a zpráviček kniha nabízí?

Když jsem na knížce pracoval, žádnou statistiku jsem si nevedl, neboť by mě rozptylovala. Až teprve po ukončení této práce mě nakladatel požádal o napsání krátké anotace, a tak jsem tuto sumarizaci provedl. Jednotlivé zprávy jsou v knížce rozděleny do dvou oddílů. V horní polovině každé strany se nacházejí zprávy významnější a čtenářsky přitažlivější, často jsou doplněny obrazovou přílohou. Těch je kolem pěti set. V dolní polovině jsou zařazeny ty ostatní, řekněme všednější, v počtu něco přes 2500. Celkem tedy knížka obsahuje přes 3000 záznamů různých událostí.

Získat tolik informací předpokládá projít a přečíst množství dobových novin, časopisů a dalších tiskovin. Dá se vůbec odhadnout, kolik jich prošlo vašima rukama, a také čas, který jste bádání věnoval?

Pročítání periodik z druhé poloviny 19. století a pořizování záznamů z nich jsem se věnoval od té doby, co vyšla předchozí knížka nazvaná Stoleté příběhy, tedy přibližně tři roky. Aniž bych ovšem věděl, že naleznou uplatnění v nějaké další publikaci. Tato doba mě zaujala svým dynamickým vývojem a dosud jsem o ní měl pouze neúplné znalosti. Netroufám si odhadnout, jak vysoký sloupec by tyto tiskoviny položeny na sebe vytvořily. Pročetl jsem ale myslím vše podstatné z tehdejšího regionálního i celostátního tisku. Nebylo toho málo, ale ve srovnání s dnešní dobou byla tehdy situace ve vydávání periodik přece jen přehlednější a jednodušší. Jistým problémem však byla v některých případech ztížená dostupnost těchto dobových tiskovin.

Podle jakých kritérií jste vybíral texty, které nakonec čtenář v knize nalezne. Jistě to nebylo jednoduché rozhodování, zvlášť, když někdy ve třetí čtvrtině devatenáctého století začal rozmach periodického tisku a zpráv z regionu Českého ráje díky tomu značně přibývalo?

V rámci svého zaměření na zachycení "dějin všedního dne" jsem se snažil postihnout všechny oblasti života lidí v tehdejší společnosti. Nic nebylo upřednostňováno a nic zamlčováno. Dbal jsem pouze na to, aby byly proporčně podány informace ze všech let tohoto období. Přirozeně ke konci 19. století, kdy již byl na výběr velký objem zpráv, bylo nutné provést jistou selekci. Jednalo se především o ty, jež pojednávaly o aktivitách spolků a o kulturních činnostech, jež byly v řadě míst obdobné. S ponorem do minulosti se ovšem počet zpráv dosti dramaticky snižoval a například pokrýt 50. léta již nebylo snadné. Tam nemohla být opomenuta žádná jen trochu zajímavější informace. K jedné své subjektivní slabosti se ale přece jen musím přiznat. Zpráv z měst se v tisku objevovalo mnohem více než z venkovského prostředí. A to přesto, že v těchto obcích, jež jsou dnes téměř vylidněny, žila tehdy naprostá většina obyvatel. Měl-li jsem tedy na výběr dvě podobné zprávy, vždy jsem dával přednost té z venkova.

Jak na vás novinové zprávy z období devatenáctého století působily? O čem podle vás vypovídají?

Při pročítání těchto novin jsem usuzoval, že redaktoři přistupovali ke své práci s plnou odpovědností, byli velmi pracovití a byli si vědomi vážnosti svého úkolu. Vždyť řada z nich byla v roli zakladatelů, prvních vydavatelů periodických tiskovin ve svém regionu. Jejich podnikání bylo dosti riskantní, když neměli jistotu, zda získají dostatečný počet abonentů. Pravidelná četba zejména ve venkovském prostředí byla něčím novým, dosud neznámým. Vydavatelé prostě museli své čtenáře najít, naučit je touto formou sledovat dění kolem nich, zaujmout je a udržet si je. Ne každému se podařilo vydávat svůj list v řádu desítek let.

Lze porovnat zprávy z tehdejšího tisku s těmi, které nabízí dnešní periodika?

Nabídka současných periodik je samozřejmě mnohem pestřejší. Marně bychom v tisku 19. stol. hledali třeba dnešní oblíbené rubriky týkající se sportu, zpráv ze společnosti, zpráv ekonomického charakteru apod. Zcela chybí atraktivní typografická úprava, užití barev a samozřejmě dokumentární obrazový doprovod. Z dnešního pohledu tedy četba novin byla tehdy nudnou činností, čtenář se musel doslova prokousávat jedním sloupcem za druhým. Na druhou stranu ale tyto noviny působily dojmem solidnosti, opravdovou snahou podat zevrubnou informaci, co se doma i ve světě děje, a ponechávaly na čtenáři, aby si sám vybral, co jej zajímá. Ve zprávách chyběl prvek senzačnosti či dokonce podbízivosti, což se o některých našich současných tiskovinách říci nedá.

Narazil jste třeba při pročítání starého tisku na informace, které by dnes mohly historikům pomoci osvětlit některé skutečnosti, nebo třeba naopak zpochybnit některá dosud neotřesitelná fakta či průběh událostí? A do jaké míry lze vůbec věřit tomu, co dobový tisk psal?

Nemohu se pochlubit tím, že bych v těchto novinách narazil na tak zásadní informace, které by "přepsaly dějiny". Vždyť každé období dějin bylo podrobeno důkladnému zkoumání z řad renomovaných badatelů. Jejich závěry si netroufám zpochybnit. Avšak žádná sebedůkladnější dějepisná kniha si nemůže činit nárok, že by postihla veškeré dění vybrané epochy. Máme tendenci ke zjednodušování. Vybereme si z dějin pouze některé události, věnujeme se jen některým osobnostem a vše ostatní propadne do zapomnění. Tato kniha se snaží upozornit právě na tyto někdy neprávem opomíjené dávné příběhy, příhody a činnosti. Mohou přispět ke komplexnějšímu nazírání na dějiny, mohou zprostředkovat pohled z jiného úhlu, než jsme byli dosud zvyklí. Třeba pomohou i iniciovat hlubší zájem o některá dosud nezpracovaná témata a doplnit, prohloubit a třeba i poopravit naše dosavadní znalosti. Některé tyto krátké novinové zprávy mě vskutku inspirovaly k podrobnějšímu studiu, jež bych rád přiblížil na stránkách Vlastivědného poutníka. Novinové zprávy ale mají tu nevýhodu, že jsou psány mnohdy ve spěchu a ne vždy bylo možné si jejich obsah ověřit z jiného pramene. Tu a tam tedy obsahují zkreslenou informaci, zlý úmysl v tom ale obvykle nebýval. Úkolem badatelů je tyto nepřesnosti odhalit a napravit.

Tradičně velmi hodnotnou složku vašich publikací tvoří nejen textová část, ale i obrazový doprovod. Pro tento účel jste jistě opět využil svůj bohatý archiv historických pohlednic, ale nejspíš bylo potřeba hledat i jinde?

Obrazový doprovod ve formě dobových pohlednic jsme skutečně mohli použít jen zčásti a pouze pro období konce 19. století, kdy se ponejprv začaly vydávat. Naštěstí jsem měl k dispozici ještě další sbírkové dokumenty, jež jsme dosud publikačně nevyužívali. Jednalo se především o litografické a dřevorytové grafické listy, knižní ilustrace, jejich titulní listy či obálky, jiné tisky příležitostného charakteru, portréty osobností, dobové inzerty apod. Obrázků je sice v knize o něco méně než v té předchozí, ale přesto se podařilo pokrýt v průměru alespoň jedním každou stránku. Zato textová část je tentokrát bohatší, zhruba dvojnásobná.

Zatímco v předchozí publikaci jste podobným způsobem přinesl "přehled událostí" ze všedního života v Českém ráji během let 1900 až 1918, tentokrát jste se soustředil na období mezi roky 1848 a 1900. Proč jste nešel hlouběji do minulosti, z jakého důvodu jste si vybral jako hraniční právě rok 1848? A uvažujete o publikaci, která by se věnovala dobovému svědectví z ještě starších časů?

Ohraničení tohoto časového úseku nebylo příliš složité. Z jedné strany se časová osa dotýká období, které jsme již zpracovali v předchozí knize a z druhé strany se zastavuje u letopočtu 1848, jenž byl z celého 19. století tím nejvýznamnějším. V tomto revolučním roce občané rakouské monarchie dali zřetelně najevo, že nesouhlasí se strnulostí poměrů, jež zde byly zakonzervovány již příliš dlouho. Přáli si změny, které by jim přinesly především občanské svobody a zrušení dalších omezení, jejichž prospěšnost byla zřetelně viditelná v rychle se rozvíjejících okolních evropských zemích. Ač jejich probojování nebylo snadné, i v Čechách se od tohoto roku datuje odbourání poddanství a pozvolný přechod k aktivní svobodné občanské společnosti, jejíž výhod využíváme i my dnes. Bylo by samozřejmě lákavé podívat se ještě hlouběji do minulosti, avšak tato doba by již nemohla být přiblížena touto formou. Nedá se říci, že by v první polovině 19. století nevycházely žádné noviny, jejich možnosti přinášet aktuální informace ale byly velmi omezené a z těchto útržkovitých zpráv bychom plastický obrázek veškerého dění nezískali. Obrazová dokumentace by pak byla ještě chudší. Mohu přislíbit, že bych se rád nadále věnoval této práci, avšak otázka vydání další publikace má ještě mnoho neznámých, které mi zabraňují, abych mohl hovořit konkrétněji. (jn)

Kniha Karla Čermáka

Kronika obrazů života

je k dostání na těchto místech

JIČÍN: Knihkupectví U Pašků, Knihkupectví LILIE, Knihkupectví U Sv. Ignáce, Antik Krenn, MIC Jičín, RMaG Jičín.

NOVÁ PAKA: PAPÍR-KNIHY, Komenského 319

SOBOTKA: Knihkupectví na nám. Míru, MIC Sobotka

LOMNICE n/P: Městské muzeum a galerie

Nová kniha badatele a sběratele Karla Čermáka Kronika obrazů života s podtitulem Český ráj v letech 1848-1900 byla poprvé slavnostně uvedena v pátek na zámku v Jičíně. Organizátorem autogramiády a diskuzního setkání s autorem byl spolek Jičínská beseda.