Jičín - K zásadním změnám, které nastaly po únoru 1948, patřila i likvidace spolkového života, který měl v českých zemích hluboké kořeny sahající do 60. let 19. století. Právě likvidaci spolků v Jičíně bude věnována další přednáška pořádaná Jičínskou besedou, která jako přednášející pozvala historičku Jitku Bílkovou. Ta je autorkou drobné, ale zajímavé práce nazvané Konec spolkového života v Jičíně po roce 1948.

"Jičín je přímo ukázkovým příkladem místa s neobyčejně bohatou a dodnes živou spolkovou tradicí, jež je právem pokládána za jakési místní specifikum. Na konci 19. století a za první republiky tu působil nespočet organizací vzdělávacích, kulturních, profesních, politických, vojenských, sportovních, zájmových, podpůrných, sociálních, dělnických, řemeslnických nebo náboženských. Vzhledem k této skutečnosti se proces likvidace spolkové činnosti v našem městě v 50. letech minulého století jeví jako neobyčejně zajímavé téma, o kterém toho však víme pohříchu málo," říká Pavel Kracík, organizátor schůzek Jičínské besedy.

Jitka Bílková ve své práci přináší zajímavé údaje o počtu spolků v Jičíně, což výmluvně ilustruje tehdejší tlak na jejich likvidaci: Například v roce 1925 působilo v Jičíně 155 spolků s místní i okresní působností a také šlo o pobočky spolků celostátních. Na počátku roku 1953 už ale jičínský okresní národní výbor nahlásil jen pět samostatných tradičních spolků se sídlem v Jičíně. Mezi ty nejodolnější patřily Spolek pro udržování Ossaria, pomníků a hrobů na bojišti jičínském z roku 1866 a Muzejní spolek Jičín. O tom, jak si jičínský ONV nevěděl se "zarputilými činovníky" Spolku pro udržování Ossaria rady, přináší Bílková svědectví v podobě odpovědi místního ONV nadřízenému orgánu, který se dotazoval, proč ještě spolek není zlikvidován: Pokud jde o spolek "Ossarium", je s odpovědnými funkcionáři těžká práce, poněvadž to jsou přestárlí lidé, 80 i přes 80 roků, kteří na tom lpí a nechápou dobře dnešní spolkovou přeměnu. Spolek nakonec dokázal ještě několik let odolávat, až byl v červenci 1959 rozpuštěn, protože nepomáhá výstavbě socialismu.

Ve své přednášce Jitka Bílková přiblíží osudy Muzejního spolku, který patřil v Jičíně k nejvýznamnějším. Tomu se sice splnila dvě dlouholetá přání, v roce 1949 se dočkal otevření expozice muzejních sbírek v prostorách zámku a od 1. ledna 1950 převzal veškeré sbírky a péči o ně MNV, čímž se spolkové muzeum stalo městským, ovšem vynucenému konci rovněž neunikl. "Dokonce i někteří členové spolku nabývali přesvědčení, že nemá cenu uměle spolek, který už nemůže pracovat podle svých představ, udržovat. Místo něho chtěli založit volný vlastivědný kroužek. Nakonec byla svolána valná hromada a na ní dne 19. dubna 1957 sám výbor nadnesl návrh na rozpuštění," uvádí Bílková a doplňuje, že i přes změnu poměrů pokračovali členové bývalého Muzejního spolku v dobrovolné činnosti pro muzeum, ovšem se vznikem okresního archivu v roce 1956 přesunuli svůj zájem z archiválií na knihovnu. Ta podle odhadů pamětníků čítala zřejmě až kolem 60 tisíc svazků, ale nakonec ani ona neušla neblahému osudu a Jičín o obrovskou a cennou muzejní knihovnu přišel.

Přednáška Jitky Bílkové nazvaná Dobrovolně se rozejděte! aneb Konec spolkového života v Jičíně po roce 1948 se uskuteční v pátek 14. března od 18 hodin v Porotním sále jičínského zámku. (to)

Foto: plakát JB