Jičín - Valdickou bránu, nepřehlédnutelnou dominantu Jičína, může věžník a její dlouholetý správce Jiří Wilda klidně považovat za svůj druhý domov. Letos tam zahajuje osmnáctou turistickou sezonu, čtrnáctou v řadě bez přerušení.

Provoz Valdické brány zajišťuje prostřednictvím Agentury Nahoru-dolů, kterou Jiří Wilda založil spolu se svou životní partnerkou. Společně tam v létě pořádají například divadelní festival Mezi patry a v zimě Vánoce na bráně.

Letos poprvé se známá jičínská věž návštěvníkům otevře v sobotu u příležitosti tradičního Pochodu Českým rájem - Putování za Rumcajsem.

Kolikátou sezonu na bráně zahajujete?

V pořadí čtrnáctou sezonu v řadě. V roce 2000 jsme s naším projektem zvítězili ve výběrovém řízení, které město vyhlásilo na pronájem brány, a hned v roce následujícím jsme naše záměry začali naplňovat v praxi. Ale ve skutečnosti těch sezon na bráně pamatuji víc, protože několik jsem jich zahajoval už v první polovině devadesátých let.

Pozorujete v průběhu doby nějaký rozdíl z hlediska provozu nebo návštěvnosti?

Z provozního hlediska spočívá rozdíl snad jen v tom, že jsme v prvních letech nepořádali program Vánoce na bráně, což znamená vynosit nahoru velké množství vánočních dekorací, zejména rostlinného původu. A během přípravy nové turistické sezony pak samozřejmě všechen ten materiál musíme zase vynosit ven. Je to spousta schodů... (úsměv). Zkrátka před otevřením je potřeba bránu vyklidit, vyluxovat a vytřít. A s příchodem teplejšího počasí, až brána trochu vyschne, přijde na řadu ještě tradiční bílení schodišťové chodby a natírání dřevěného zábradlí na ochozu.

Jičín si nelze bez Valdické brány představit, najdeme ji ve všech propagačních materiálech, má to nějaký vliv na návštěvnost? Kolik lidí vystoupalo na ochoz věže v loňském roce?

Návštěvnost je už několik let v podstatě stabilní, ustálila se mezi patnácti až dvaceti tisíci turisty za rok. Nedaleká Rumcajsova ševcovna je na tom o něco hůř, ve srovnání s věží má poloviční až tříčtvrteční návštěvnost. Návštěvníků ševcovny je méně možná i proto, že dovnitř chodí děti často bez doprovodu rodičů, kteří na ně čekají venku, zatímco na bránu vystoupá většinou společně celá rodina. Návštěvnost se příliš nemění, ale v posledních čtyřech pěti letech je znát, že lidé více šetří, prodej suvenýrů, pohlednic a občerstvení je minimální. Tenhle trend však není specifikem jen tady u nás, ale je patrný i na dalších turistických cílech. Z cizinců tvoří největší podíl Poláci, a například do ševcovny jiní cizinci než Poláci, Maďaři a Němci ani nechodí. Dá se říct, že do ševcovny chodí ti, kdo znají Rumcajse, a právě v Polsku je tahle pohádková postava ohromně populární. Z Německa, tedy především z bývalé východní části, k nám přijde maximálně tak pět desítek turistů. A pozoruji ještě jeden rozdíl, v minulosti lidé tolik nespěchali, rádi si chvíli poseděli. Málokterá rodina se teď zdrží, v ševcovně si prohlédnou expozici a rychle pokračují za dalšími památkami nebo zážitky. Ještě před deseti lety byla situace opačná, na dvorku ševcovny si lidé neměli kam sednout. A ubývá také školních výletů a dalších organizovaných zájezdů.

Dění na bráně oživují pravidelné výstavy, jaké připravujete na letošní rok?

V červnu otevřeme výstavu Ukázky konin jičínských rodin. Jde o předměty, které mají lidé schované doma ve sklepě nebo na půdě a nedokážou se jich zbavit, protože k nimi mají třeba nějaký citový vztah. K dispozici už máme docela slušnou sbírku věcí, ale pokud se někdo rozhodne nějaký předmět na výstavu zapůjčit a na lístek vlastní rukou připsat popisek, budeme rádi. Součástí červnové vernisáže bude zároveň koncert manželů Koláčných. Rozhodli jsme se také trochu poupravit, přeinstalovat výstavu dřevěných loutek a soch Petra Kavana, která je v patře vedle hodinového stroje. Kavanovy plastiky, které si návštěvníci mohou prohlédnout už třetím rokem, tady ponecháme ještě letos, myslím si, že docela příjemně ozvláštňují prostor, který byl nevyužitý.

Neodmyslitelně sem patří i divadelní festival, mohou se návštěvníci letos těšit na nějakou premiéru?

Ano, opět se uskuteční divadelní festival Mezi patry, který zahajujeme v půlce června. Na naší malé scéně uvedeme letos dvě premiéry, první v červenci a druhou v září. Jména titulů ale zatím prozrazovat nebudu. Rád bych zdůraznil, že smekám přede všemi, kteří ve věži divadlo dělali a stále dělají, protože není běžné a už vůbec ne snadné v tomto nedivadelním prostředí hrát.

V minulosti došlo k větším či menším opravám, které omezily provoz na bráně. Čeká ji něco takového i letos?

Ještě před pár měsíci jsem si myslel, že letos čeká. Ale pravděpodobně tomu tak nebude. Už několik let usiluji o nátěr střechy, jejíž červená barva se pomalu ale jistě mění na rezavou hněď. Loni na podzim mi vedení města přislíbilo, že finanční položka spojená s nátěrem střechy tentokrát nebude vyškrtnuta z městského rozpočtu. Zdá se ovšem, že skutečnost je nakonec jiná. Víc by k tomu mohl říct majitel brány, tedy představitelé města. Podle mého názoru by bylo nejrozumnější, kdyby se střecha co nejdříve natřela. Domnívám se, že to má pořád ještě smysl, nátěr by byl totiž určitě jednodušší, a hlavně nesrovnatelně méně nákladný než nové oplechování, ke kterému jinak stav střechy nevyhnutelně směřuje. Nejakutnější zásah si proto žádá střecha, další opravu byl ale potřeboval například ciferník věžních hodin. Ochoz je poměrně nový a bude dostačující, když se letos opět natřou jen některé prvky na jeho zábradlí. A po stránce stavební je brána jinak v pořádku, průzkum ukázal, že se praskliny ve stěnách věže nerozšiřují.

Zároveň vykonáváte i funkci věžníka, můžeme i letos počítat s tím, že se bude z brány ozývat pravidelné věžnické troubení?

Bude se ozývat, ale ne pravidelně každý den. V sezoně bývá troubení spojeno s akcemi, které se ve večerních hodinách na věži zrovna odehrávají, ať už jde o divadelní představení, případně o takzvané prodloužené víkendy. Věžnické troubení bude slyšet i u příležitosti různých svátků či slavností v Jičíně, letos například během Valdštejnských slavností.

Role věžníka je poměrně netradiční, kolik kolegů máte v České republice a kolik vás působí v celé Evropě?

Město Jičín, jehož jsem zástupcem, je členem Evropského cechu věžníků a ponocných, který tvoří zhruba sto dvacet ponocných a sedm věžníků. Pokud vím, jiné české město v cechu zastoupení nemá, i když například v Klatovech mají ponocného. Třeba někde je další věžník či ponocný, ale já o něm nevím, určitě však není členem evropského cechu, který sdružuje asi osmdesát měst. Nejbližší věžník zastoupený v cechu působí za hranicemi v Žitavě.

Kromě brány provozujete i nedalekou Rumcajsovu ševcovnu, chystáte tam letos nějaké novinky či změny?

Změny v provozu nechystáme, protože každá změna vede obvykle k horšímu. Novinkou je, že si Cipísek do ševcovny pořídil elektrický vláček s kolejištěm, který si bude pouštět denně od deseti do osmnácti hodin. (jn)

Otevírací doba

duben, září a říjen

úterý-pátek 10.00 až 16.00

sobota-neděle 10.00 až 18.00

květen až srpen

pondělí-neděle 10.00 až 18.00

Rumcajsova ševcovna (na snímku) a Valdická brána v Jičíně, které provozuje Jiří Wilda, se připravují na nadcházející turistickou sezonu. Ve stálé expozici ševcovny Wilda jako novinku letos zprovozní elektrické kolejiště s vláčkem. Foto: Jiří Ně