Jičín - V Jičíně se sice hraje teprve třetí sezonu, a v Čechách jde stále o netradiční či exotický sport, ve skutečnosti však curling patří mezi nejstarší kolektivní sporty na světě. Jak se hraje s takzvanými kameny na ledě, si mohli v pátek vyzkoušet návštěvníci zimního stadionu, kde místní tým pořádal exhibiční zápas a otevřený trénink.

Co curling obnáší, jsme se zeptali Michala Miškovského a Ondřeje Bodláka, stabilních členů curlingového týmu Loupežníci Jičín, který hraje divizní soutěž.

Jak se zrodila myšlenka hrát curling v Jičíně?

Vznikla po jednom výletu do curlingové haly v Praze před čtyřmi lety. Účastníkům zájezdu se sport zalíbil, a protože se v Jičíně zrovna v tu dobu zastřešoval zimní stadion, padl návrh, že by se curling mohl hrát i v Jičíně. A hned krátce poté vzniklo občanské sdružení s několika prvními členy.

V té době byl český curling ještě v plenkách?

To rozhodně ne, v České republice se hraje minimálně dvacet let. Třeba ve východních Čechách patřil k průkopníkům Trutnov, kde s curlingem začínali před patnácti lety. Ale jinak jde o velmi starý sport, jehož tradice sahá pět set let do minulosti. Nejstarší počátky curlingu se vztahují ke Skotsku, kde začaly posílat kameny po zamrzlých jezerech. Ze Skotska se pak curling rozšířil do dalších částí světa. Je ale fakt, že u nás není tak rozšířený a někteří lidé ho možná stále pokládají za exotický, či dokonce nudný sport, což není pravda ani trochu. Kdo ho někdy zkusil, ví, že člověk se při hře opravdu nadře, stačí odehrát dva turnajové dny po sobě.

Co bylo pro vás jako začátečníky nejtěžší?

Seznámit se s pravidly nebyl problém, asi nejtěžší bylo získat správné dovednosti, dobře trénovat. Tréninkově nám hodně pomohl Radek Žďárský, který pochází z Jičína, ale od studií hraje v Praze. Ale jen klouzání na zimáku bez konfrontace nestačí, zkušenosti získáváme hlavně díky zápasům, které hrajeme v lize. Řekl bych, že je znát, že se každým odehraným utkáním posunujeme dál.

V jaké konkrétní soutěži hrajete?

Hrajeme v jedné ze tří divizí druhé ligy, odkud můžeme postoupit do první ligy a nebo až do extraligy, ze které se pak vybírají hráči do národní reprezentace pro mistrovství světa či olympiádu. V obou nejvyšších soutěžích hrají lidé curling už deset nebo dvacet let, jsou tedy na jiné kvalitativní úrovni než my, ale jejich náskok se snažíme stahovat. Pamatuju, jak první rok naše zápasy končily se skóre třeba třináct ku nule, a šli jsme z ledu. Ovšem když nám teď uteče výhra, tak už to zdaleka není takový rozdíl.

Kolik je vůbec v Česku curlingových hráčů?

Registrovaných je asi kolem pěti set, z toho opravdu aktivních curlerů může být tak tři sta. U nás jediná specializovaná hala pro curling stojí v Praze a ta je tak naplněná, že se uvažuje o stavbě další. Curling lze hrát na udržované ledové ploše jakéhokoliv zimního stadionu, ale podmínky na těchto místech nebudou nikdy optimální. I u nás v Jičíně máme problémy, abychom led dostali do hratelné podoby. U větších zápasů je potřeba led začít upravovat tak tři dny předem. Ale i tak jsme schopni připravit slušné podmínky, protože už za sebou máme dva ročníky víkendových turnajů O loupežnický pohár, na které jezdí týmy z celé republiky.

Je o curling zájem i mezi dětmi?

Kromě dospělých hrají za Loupežníky také žáci a junioři. O nadcházejícím víkendu 13. dubna nás čeká finále mistrovství republiky žáků. Máme zaděláno na úspěch, uvidíme, jak to dopadne. Nábor probíhá u nás celoročně a kdokoliv by si chtěl curling vyzkoušet, může přijít na jakýkoliv náš páteční trénink. Na novou sezonu začnou tréninky, jakmile bude připraven led, pravděpodobně v září. (jn)

Jednu z posledních příležitostí podívat se na curling, jehož letošní sezona v Jičíně končí, měli návštěvníci zimního stadionu minulý pátek. Domácí Loupežníci Jičín (na snímku) tam odehráli exhibiční zápas s Trutnovem. Foto: jn