Jičín - Na jeden záběr natočil filmový režisér a scenárista Michal Samir (vpravo) svůj celovečerní debut pod názvem Hany, který minulý týden mohli poprvé zhlédnout i diváci v Jičíně.

"Celovečerní snímek bez viditelného střihu v Česku ještě nikdo nenatočil, a pokud vím, tak v historii světové kinematografie vzniklo podobnou technologií jen asi sedm filmů," říká režisér a producent Matěj Chlupáček, který se svým kolegou uvedl film Hany v jičínském biografu Český ráj. Oba připouštějí, že jejich společný projekt byl od začátku hodně ambiciózní. "Naše představa, že natočíme film na jeden záběr, byla dost riskantní, protože herci i vše ostatní se muselo zkoordinovat tak, abychom nemuseli nic opakovat. Jak se totiž něco pokazí, všechno se točí od začátku znovu," líčí osmadvacetiletý Samir, který vystudoval filmovou režii se zaměřením na hereckou průpravu na Drama Centre v Londýně.

Od své představy museli tvůrci z technických důvodů zčásti ustoupit, film nakonec vznikal během tří nocí prostřednictvím tří kontinuálních záběrů, které byly ve střižně neznatelně spojeny do jednoho. Až na samém konci filmu nechali jeden přiznaný střih, což je v tuzemské kinematografii rarita. "Herci se museli dokonale naučit nejen text, ale přesně si museli zapamatovat situace a pohyb, každý ze štábu měl svou úlohu a čas," vysvětlují tvůrci. K selhání na konci jednoho záběru však přece jen došlo, musel se opakovat. "Peníze jsme pak měli už pouze na jeden natáčecí večer, během kterého ale zkolabovala herečka Hana Vagnerová. Když záchranka odjela, do svítání zbývaly jen čtyři hodiny. Časově to bylo těsné, protože děj filmu se odehrává od setmění do rozednění jedné noci, a nám chyběla ještě skoro třetina filmu, včetně demonstrace. Peníze na další natáčecí den jsme však už neměli," zdůraznil Samir. Dodal, že příprava na film zabrala skoro dva roky. Pro psaní scénáře, a hlavně dialogů se prý inspiroval skutečnými situacemi, především životem noční Prahy. "Film je do jisté míry generační výpovědí, chtěli jsme ukázat, jak nám čas proplouvá mezi prsty, jak lidé neustále mluví, ale přitom nikdo nic podstatného obvykle neřekne. Jak se životy mnohých lidí neustále točí v pomyslném kruhu, jak z nudy nenápadně roste frustrace, která se časem může přetavit do násilného chování," líčí Matěj Chlupáček. (jn)

Foto: Jiří Němeček