Dne 23. července uplynulo 100 let od narození Vladimíra Holmana. Učil, maloval a budoval, tak lze stručně charakterizovat jeho činnost.

Učil na školách na Ostravsku, v Třebenicích, Bílé Třemešné a v Libáni. Předával nejen znalosti, ale snažil se také vychovávat. Své žáky a všechny, kteří mu chtěli naslouchat, zapojoval do různých činností, učil je dívat se kolem sebe, přemýšlet, pomáhat, nepodceňovat žádnou práci, vedl je k úctě k osobnostem, moudrým a šikovným lidem bez rozdílu věku, k zájmu o památky.

Maloval obrazy, na nichž zachycoval především krajiny a chalupy. Představil je na řadě výstav, zdobí mnohá místa. Nezaslouženě zůstala poněkud stranou pozornosti jeho grafika. Základy k výtvarné tvorbě získal na novopacké reálce, u Josefa Jelínka a později u Karla Štiky, který se stal jeho přítelem.

Pod slovesem budoval je zahrnuta stavba Památníku J. A. Komenského a rybníka v Bílé Třemešné, ale také působení ve veřejných funkcích, s nimiž souviselo vedení obcí Sedliště a Staré Hrady, kde bylo třeba upravit cesty, břehy potoka, most, náves, požární zbrojnici, domy pro účely MNV atd.

Hlavně sem ale patří záchrana zámku ve Starých Hradech, jehož špatný stav vyvolal na počátku 60. let 20. století úvahy o odstřelu, a to i přes odpor památkářů.

Říká se, že hodně lidí něco začne, ale už méně je těch, kteří dílo dokončí. Panu učiteli Holmanovi se podařilo realizovat záměr opravy zámku a nalézt mu využití právě proto, že pro něj dokázal získávat spolupracovníky, kteří dostávali možnost, aby ukázali, jaký podíl ke společnému dílu dovedou přinést. Další přibývali během let. Byly jich stovky z různých míst, různého věku, vzdělání, profesí a zájmů.

Když v roce 2000 Vladimír Holman zemřel, byl už renesanční zámek i s gotickou částí rekonstruován, průvodci ho ukazovali návštěvníkům, do studovny Literárního archivu Památníku národního písemnictví, který tu našel prostory, přijížděli vědci i studenti, konaly se zde svatby, pořádaly se výstavy, koncerty, besedy, hudebně-literární programy a další akce, vycházel vlastivědný časopis Listy starohradské kroniky. Na tom všem se podíleli lidé, které zaujal učitel, odhodlaný nepřihlížet ke zkáze významné památky. Eva Bílková