Libáň - Loutkové divadlo Martínek, jedna z nejstarších a nepřetržitě účinkujících scén, vstupuje do druhého století existence.

Oslavy jubilea zahájilo v sobotu pohádkou Začarovaný les, kterou v Libáni právě před sto lety začínali loutkářští ochotníci svoji činnost. Zároveň tím otevřeli šestnáctou přehlídku loutkových divadel a souběžně s ní i výstavu loutek, rekvizit, scénických prvků, textové a fotografické dokumentace, která mapuje historii místního divadla.

"Na výstavě je k vidění na devadesát loutek, což je podle mého odhadu asi tak polovina všech marionet, které máme k dispozici. Za ta léta se toho opravdu hodně nastřádá," říká současný principál Martínkova loutkového divadla František Grossman.

Dodává, že zdejší soubor je výhradně marionetářský. "Pokud vím, tak jen jednou hrál Honza Řezníček ještě na předchozím jevišti v sokolovně s maňásky. Jinak používáme výhradně marionety, klasické závěsné loutky voděné na drátech nebo na nitích. Ty nejstarší, které jsou na výstavě k vidění, se ovládaly prostřednictvím drátů. Nejsou sice nijak umělecky hodnotné, nemůžeme se pochlubit třeba vyřezávanými loutkami od věhlasného Suchardy, ale pro nás jsou cenné tím, že se tady s nimi před sto lety skutečně hrálo. Dnes se ale používají už jen velmi málo."

Výstava odhaluje i staré fotografie a další exponáty, které poukazují na výtvarnou, řemeslnou a interpretační dovednost či inscenační a scénografickou rozmanitost v historii souboru, u jehož zrodu stáli zlatník Josef Martínek a kominický mistr Jaroslav Marek. V roce 1914 navázali podobně jako v jiných městech na dávné tradice lidového loutkářství, jejichž nositeli byli zejména potulní marionetáři, kteří ještě na začátku minulého století procházeli krajem od místa k místu.

Prvních pár let hráli libáňští ochotníci příležitostně, pravidelná vystoupení jednou v týdnu začali pořádat až kolem roku 1919 v hostinci U Koruny. Odtud se pak přestěhovali do místní školy a v polovině třicátých let do sokolovny, kde získali zázemí na dalších téměř 70 let. Nyní už jedenáctým rokem působí v budově kulturního domu. "V průběhu posledních několika let se nám tady ve spolupráci s městem podařilo vybudovat odpovídající scénu," vyzdvihuje Grossman.

Expozice přístupná v patře kulturního domu je zároveň vzpomínkou i na další osobnosti zdejšího loutkového divadla, které během druhé poloviny minulého století udržel v chodu především dlouholetý principál Jan Řezníček, podle Grossmana velký divadelník, duše souboru a skvělý kamarád. Spolu vystupovali i na prestižní a v Evropě nejstarší přehlídce amatérských loutkových divadel v Chrudimi.

Libáňským souborem v průběhu jeho trvání prošlo kolem 250 lidí, kteří za sto let odehráli na 1500 představení pro několik generací diváků. Dnes má necelé tři desítky členů, kterým stejně jako jejich předchůdcům nechybí tvořivost, hravost a nadšení, s jakým podněcují fantazii dětského publika.

Scénu prý ovšem drží při životě nejen oni, ale i řada převážně drobných donátorů, kteří divadlu pomáhají občas finančně, a hlavně materiálně při výrobě rekvizit či kulis. "Máme štěstí, že v Libáni je řada dobrých lidí, našich věrných příznivců, bez jejichž pomoci by se soubor neobešel," zdůraznil principál, kterému loutky učarovaly už v klukovských letech, což jej v dospělosti přivedlo i na Lidovou konzervatoř, kde absolvoval obor loutkoherectví.

Hlavně má radost, že loutkové divadlo zažívá opět renezanci a těší se přízni diváků. Prakticky každé z patnácti představení za sezonu se odehrává před plným sálem.

"Návštěvnost roste, proto jsme přistoupili k tomu, že hrajeme vždy dvě představení za sebou, a docela často se stává, že obě bývají vyprodaná. Jsem rád, že po určitém útlumu, ke kterému došlo po revoluci, kdy řada souborů zanikla, si veřejnost i přes širokou nabídku jiných forem zábavy a počítačových triků našla do loutkových divadel cestu. Vždyť loutkářská tvorba, zvlášť ve východních Čechách, má obrovskou a zásluhou desítek souborů v kraji stále živou tradici. Tento fenomén je opravdu ojedinělý a určitě by si zasloužil zápis na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Pokud vím, ministerstvo kultury delší dobu připravuje podklady pro nominaci. Pokud se podaří mezinárodní porotu přesvědčit o výjimečné hodnotě našeho loutkářství, znamenalo by to další prestižní ocenění všech amatérských i profesionálních loutkářů u nás," říká František Grossman. (jn)