Jičín - Ačkoliv byl prvním, kdo sepsal knihu o antické kultuře a dějinách v českém jazyce, jméno Františka Velišského, rodáka z nedalekých Čejkovic, zůstává pro většinu lidí zcela neznámé.

Dnes si na dílo Život Řekův a Římanův kromě sběratelů antikvárních tisků a několika málo odborníků sotva kdo vzpomene. Životní příběh profesora klasické filologie zaujal až regionálního historika Karla Čermáka, který jeho dramatický osud přiblížil na přednášce v Jičíně.

"Panu Karlu Čermákovi se díky jeho badatelskému, téměř detektivnímu pátrání podařila výjimečná věc. V archivních pramenech vyhledal řadu informací a složil z nich plastický, neobyčejně barvitý obraz dnes již zapomenuté osobnosti. Životní příběh Františka Velišského je výmluvným dokladem o radikální proměně vnímání autorského práva v české společnosti během druhé poloviny devatenáctého století a současně i pohnutým vyprávěním o tom, kterak zdánlivě banální věc může snadno a rychle vyústit v hlubokou lidskou tragédii," říká Pavel Kracík z Jičínské besedy, která přednášku pořádala.

František Velišský ('-1883), u něhož se od mládí projevoval zájem o hlubší poznání starověkého světa, měl podle Karla Čermáka všechny předpoklady k velmi úspěšné akademické kariéře, jenže místo odborného a společenského uznání jej v době, kdy byl na vrcholu sil, čekal strmý pád a tvrdá kritika. Ve finále předčasnou smrtí završený životní příběh tak v jeho případě poněkud symbolicky nabývá rozměrů skoro až antické tragédie.

Za svůj velký cíl si Velišský vytkl sepsat a vydat v českém prostředí první obsáhlejší pojednání o antické kultuře a historii. Díky zahraničním stipendiím procestoval Itálii, Řecko a Egypt. Získal i finanční podporu ve výši 2000 zlatých na vydání svého díla. Avšak naprosto nezávisle měl podobný publikační záměr shodou okolností i jeho přítel, rodák ze Staré Paky Jindřich Niederle, s nímž se dobře znal už od středoškolských studií na jičínském gymnáziu a který byl v té době rovněž profesorem klasické filologie a překladatelem z řečtiny.

Z Čermákova bádání vyplývá, že Niederle, poté co ocenil šíři nabytých znalostí svého kolegy a přítele, od původního úmyslu ustoupil a rukopis mu přenechal s tím, že se časem finančně vyrovnají. Když později vyšel první sešit Velišského díla Život Řekův a Římanův, zbývalo Niederlemu zmáhanému tuberkulózou už jen pár týdnů života. Přesto si stačil dílo na smrtelné posteli přečíst a zjistil, že velkou část textu tvoří jeho rukopis. Než zemřel, poprosil svou rodinu a několik přátel, mimo jiné i známého bohemistu Jana Gebauera, aby se na Velišského obrátili a připomněli mu starý závazek k finančnímu vyrovnání.

Velišský se však k němu neměl a nepohnula s ním ani skutečnost, že Jindřich Niederle po sobě zanechal vdovu a tři děti. Mezitím se na stránkách novin a odborné literatury objevily recenze a vzápětí i informace upozorňující na fakt, že část Velišského práce je ve skutečnosti dílem Jindřicha Niederleho. Velišský zpočátku nařčení bagatelizoval: tvrdil, že se jedná pouze o několik desítek stran. Nakonec přiznal, že Niederleho rukopis představuje třetinu knihy. Veřejně zahanben využil příležitosti a pevně doufal, že by mohl na své práci alespoň finančně profitovat. Pod příslibem, že se jeho dílo stane učebnicí na ruských školách, přijal nabídku přeložit je do ruštiny a vydat vlastním nákladem. "Za tímto účelem vynaložil prakticky veškeré jmění své ženy v očekávání, že se mu investice mnohonásobně vrátí. Kniha sice vyšla, ruská strana ovšem od domluvy ustoupila," přiblížil Čermák.

Dodal, že veřejné zahanbení a následný finanční krach František Velišský psychicky neunesl. Propuklo u něj vážné duševní onemocnění, které se v poměrně krátké době prohloubilo natolik, že byl hospitalizován v pražském ústavu pro choromyslné. V roce 1883 tam Velišský ve věku třiačtyřiceti let umírá, a jak Karel Čermák podotýká, je více než symbolické, že i on po sobě zanechává vdovu a tři nezaopatřené děti.

Zatímco Velišský a jeho dílo Život Řekův a Římanův upadli do zapomnění, Jindřich Niederle je dnes považován za jednoho ze zakladatelů klasické filologie u nás a jeho jméno připomíná pamětní deska v Nové Pace. Uznání si vysloužil nejen za četné překlady antických děl, ale například i za Mluvnici jazyka řeckého pro gymnaziální školy, která byla přeložena do ruštiny. (jn)

Foto: Jiří Němeček Regionální historik Karel Čermák přiblížil během páteční přednášky na zámku v Jičíně zapomenuté životní příběhy dvou osobností - klasického filologa Františka Velišského a pražského pedagoga Jana Zavadila, autora vůbec první d