Hořice - Ojedinělou příležitost spatřit unikátní sádrové odlitky kostelních zvonů nabízí kampanologická výstava v Hořicích. Zdejší muzeum je jednou z mála institucí, která sbírku takového rozsahu vlastní. Řada exponátů je veřejnosti představena vůbec poprvé.

Návštěvníci muzea si do konce dubna mohou prohlédnout například nejstarší sádrový odlitek renesančního zvonu z Červené Třemešné, který vznikl na konci 19. století.

"Vystavený soubor tvoří dvacítka exponátů, z toho patnáct velkých odlitků a dalších šest menších je k vidění v jedné vitríně. Ve všech případech jde o sádrové odlitky, které byly v minulosti vyhotoveny sochařskou a kamenickou školou v Hořicích," říká ředitel hořického muzea Václav Horák.

Zvony, podle kterých odlitky vznikaly, z větší části už dávno neexistují, vesměs skončily v tavicích pecích při takzvaném rekvírování pro válečné účely. Dodnes jsou tak jedinou památkou na někdejší výzdobu kostelních věží a zprostředkovaně ukazují řemeslnou zručnost zvonařských dílen minulých věků.

"Největší a zároveň nejstarší odlitek z naší muzejní sbírky pochází z konce devatenáctého století a byl pořízen hořickou sochařskou a kamenickou školou pro potřeby Národopisné výstavy v roce 1895. Jde o velmi kvalitní sádrový odlitek zvonu z roku 1596, jenž dodnes visí ve věži kostela sv. Jakuba v Červené Třemešné. Renesanční zvon byl odlit pravděpodobně ve významné zvonařské dílně Schrötterů v Hostinném. Krásně zdobenému plášti zvonu dominují tři znaky donátorů," popisuje jeden z nejpozoruhodnějších exponátů ředitel muzea.

Vlastní předobraz má dodnes i vystavená část odlitku zvonu z Gothardu, který skončil v děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v centru Hořic, kde visí dodnes. Ne všechny zvony měly takové štěstí, jak dokazuje osud zvonu z Jeřic, který patřil k vůbec nejstarším na českém území. Jeřický zvon, jak prozrazuje už pouze část jeho sádrového odlitku, pocházel někdy z poloviny 14. století. Jelikož pukl, byl ještě před první světovou válkou roztaven v peci.

Většina dalších odlitků vznikala ovšem až s příchodem první světové války kvůli obavám z rekvizic. Válka byla největší pohromou pro zvony, ale zároveň prý vyvolala i první větší badatelský zájem a potřebu jejich dokumentace.

"Impuls většinou vzešel z popudu konzervátorů zemských památkových úřadů. Farnosti byly v této věci obesílány a tam, kde byli lidé uvědomělejší, pořizovali si i sádrové odlitky jako trvalou vzpomínku, jako trvalé uchování podoby místních zvonů, které byly často rozbity a roztaveny. Patrně největší kampanologická sbírka u nás je v Hradci Králové, kde jsou uloženy i četné fragmenty zvonů z Hořicka a dalších oblastí východních Čech. Veliké sběrné místo rekvírovaných zvonů za první války bylo totiž v Josefově, kde působil cukrář Matějka, nadšený národopisec, který pořizoval jejich odlitky," vysvětluje Horák.

Zatímco hořická sbírka je nepoměrně menší než ta v hradeckém muzeu, výjimečná je ale naopak svou zachovalostí. Odlitky se totiž podařilo v Hořicích uchovat do dnešních dnů vesměs v celistvé podobě. "Měli jsme štěstí, že tu je sochařsko-kamenická škola, takže její pracovníci pořizovali mimo jiné odlitek pro velkou Národopisnou výstavu a i později se podíleli na vytváření dokumentace zvonů za první světové války. Odlitky pak přešly do fondů zdejšího muzea."

Vystavené exponáty reprezentují region Hořicka a pocházejí z oblasti někdejšího hořického vikariátu, například z kostelů z Mlázovic, Jeřic, Hořic, Červené Třemešné či z Hněvčevsi. (jn)

Do konce dubna bude v hořickém muzeu k vidění ojedinělá kampanologická výstava, kterou tvoří historické sádrové odlitky zvonů z Hořicka. Naprostá většina exponátů je zpřístupněna veřejnosti poprvé. Foto: Jarmila Gregorová