Jičín - Jeden z největších sochařských monumentů Evropy, Palackého pomník v Praze, zůstává stejně jako jeho autor v zapomnění. Packý rodák Stanislav Sucharda zůstává stranou zájmu kunsthistoriků i veřejnosti neprávem, říká historik umění Martin Krummholz z Ústavu dějin umění Akademie věd.

Tvrdí, že o Stanislavu Suchardovi, nejvýraznější osobnosti slavného uměleckého rodu z Novopacka, vědí málo i odborníci. Alespoň částečně se rozhodl tento dluh splatit na páteční přednášce v Jičíně.

"Současný stav ilustruje bohužel i skutečnost, že do zapomnění upadlo také Suchardovo životní dílo - Palackého pomník, jedinečný monument, který spolu s pražským Husovým pomníkem snese jako jedno z mála českých děl tohoto druhu srovnání v celoevropském kontextu," míní Krummholz.

Stanislav Sucharda byl podle něj výjimečným zjevem na české výtvarné scéně, silně se u něj prolínalo několik rovin - projevy vlastenectví, slovanství a sokolství. "Po celý život se vracel ke dvěma svým stěžejním tématům, k pohanství a husitství. Především na nich je dobře patrné, jak se jeho umělecký rukopis velmi rychle změnil. Během krátké doby jeho kresby a náčrty najednou postrádají původně pevné tahy a plné objemy, pod vlivem Augusta Rodina jsou tahy zcela jiné, mají vášnivé a erotizující pojetí," říká historik umění a suchardovský badatel. Autorova otevřenost k novým směrům se podepisuje i na Palackého pomníku s tehdy neobyčejně odvážnou a dynamizující kompozicí.

"Dílo je jedinečné jak po stránce formální a kompoziční, tak i technické. Šlo vlastně o nákladný experiment, kdy železobetonovou konstrukci obepnuly asymetricky umístěné bronzové figury, které se samy vyvažovaly. Bohužel Stanislav Sucharda zemřel nečekaně uprostřed války a sochařské umění se pak ubíralo zase jiným směrem. Nešťastné se ukázalo i umístění pomníku, který tehdy vznikal na dosud prázdném a neobestavěném prostranství. Dnes se v něm ztrácí a i v Praze málokdo ví, že pomník vůbec existuje," líčí Krummholz. (jn)

Foto: Jiří Němeček