Nová Paka - Miloslav Bařina (na snímku), který po několik desetiletí řídil muzeum v Nové Pace, představil v sobotu veřejnosti svoji jinou a dlouho utajovanou tvář. Před početné publikum v Novopackých sklepích předstoupil jako básník, autor právě vydané sbírky Úvozy, co nikam nevedou.

"Pamatujeme si ho jako ředitele muzea, jako zakladatele expozice podkrkonošského spiritismu, autora knih věnovaných Nové Pace, přesto jako básník zůstával dodnes v utajení. A musím říct, že to bylo utajení záměrné, byl to jeho vnitřní život, který si potřeboval oproti svým veřejným funkcím uchránit," řekl v úvodním slovu na Bařinovu adresu spisovatel a packý rodák Jaromír Typlt.

Na 96 stranách knížka zachycuje autorovu tvorbu od roku 1965 až po současnost. Vydalo ji nakladatelství Venkovské dílo Věry Kociánové na Pecce. Doslov k ní napsal historik umění Jaromír Zemina, grafikami ji ilustroval Oldřich Hamera.

"Jedna z prvních informací, že pan Bařina píše básně, se ke mně donesla už před více než dvaceti lety z úst jiného skvělého utajeného básníka, tehdejšího kastelána na hradě Pecka, Jiřího Červenky. Dvacet let poté se ujala vydání básní pana Bařiny dcera pana Červenky Věra Kociánová, která před pár lety založila malé nakladatelství Venkovské dílo," řekl Typlt.

Miloslav Bařina se svěřil, že mnohé z básní psal od mládí při svém cestování po kraji Karla Hynka Máchy, a odráží se v nich tak rytmus kroků. "Básně jsem začal psát už v roce 1963 v okolí svého rodiště v Dolní Krupé u Mnichova Hradiště, všechno jsem napsal do patnácti sešitů. První naděje, že vyjde moje sbírka, se objevila v roce 1968. Pak jsem přišel do Paky a měl jsem chvíle, kdy bych nejraději všechno spálil a vyhodil. Časem se člověk stává stále přísnějším autocenzorem, a nebýt Věry Kociánové, asi bych sám básně k publikování nevybral," svěřil se autor. (zan)

Foto: Jiří Němeček