Jičín - Herec Stanislav Zindulka bavil minulý čtvrtek svým vyprávěním posluchače v jičínské knihovně. Před zaplněným sálem popisoval svoji cestu na prkna, která znamenají svět, a svůj výklad bohatě kořenil humornými historkami. V pořadu Slzy smíchu Stanislava Zindulky vyprávěl o svých kostrbatých začátcích i o tom, koho na své divadelní pouti potkal a co všechno se přitom semlelo v zákulisí.

Známý herec, který ztvárnil řadu televizních i divadelních rolí, pochází z Jilemnice, kde také sbíral své první divadelní zkušenosti. "Divadlu jsem propadl už v dětství. V pěti letech jsem poprvé hrál v opeře, když si jilemničtí ochotníci v roce 1937 troufli nastudovat Prodanou nevěstu. S ní se pak jezdilo po okolí. Hrál jsem tam komediantského kluka a velice se proslavil. Při nejslavnější árii Mařenky jsem vnikl na jeviště, ačkoli jsem tam neměl co dělat, a zavolal jsem: Mámo, vidíš mě?! A byl jsem populárnější než Mařenka," žertoval o svých začátcích Zindulka. "Je ale pravda, že jsem tam poprvé přičichl k divadlu. A věřte nebo nevěřte, já jsem od těch pěti let věděl, že budu dělat právě divadlo. Soustředil jsem se na to, na gymnáziu jsem založil dramatický kroužek, jezdil jsem hrát po vesnických scénách a připravoval se na školu. Po maturitě jsem se přihlásil na divadelní fakultu."

U zkoušek v Praze pak zažil šok, když uviděl dav 350 uchazečů a přitom věděl, že škola jich může přijmout jen 35. Od ostatních navíc slyšel, jak se připravovali pod vedením významných mistrů, zatímco on se připravoval sám.

"Uchazečů bylo tolik, že výběr probíhal na tři kola, a s tím jsem nepočítal. Myslel jsem, že se hned vrátím domů, bylo to v roce 1951, kdy ještě fungoval přídělový systém potravinových lístků. Dostal jsem se do situace, kdy jsem neměl co jíst, protože mi chyběly lístky na další měsíc. O hladu jsem prošel druhým kolem a měl jsem čekat na výsledek do příštího týdne, a to už bylo na pováženou," vylíčil banální překážku, která mu mohla zkomplikovat start jeho pozdější úspěšné herecké dráhy. Nakonec se odvážil jít za komisí, které tehdy předsedal Jiří Plachý. Svůj problém jí vylíčil a ta mu po poradě pobaveně sdělila, že bohužel bude muset zůstat v Praze o hladu ještě do pondělka, protože zkouškou prošel úspěšně a musí se podrobit lékařské prohlídce. "A tak jsem byl přijat na Divadelní fakultu Akademie múzických umění. Byla to nádherná léta s báječnými kantory jako Jiří Plachý nebo Karel Höger," vzpomínal po letech host jičínské knihovny. (zan)