Jičín - Stinné stránky osobnosti jičínského rodáka Josefa Štefana Kubína odkryl ve své badatelské práci historik Zdeněk Rubeš, který s výsledky studia dosud nepublikovaných pramenů seznámil veřejnost v pátek na první letošní přednášce spolku Jičínská beseda v Porotním sále jičínského zámku.

"Kubín je dnes oslavován jako pilný sběratel, pečlivý zapisovatel plodů lidové kultury, jako vlastenec. Jeho práce je poměrně dobře popsána a také po zásluze oceňována," uvedl historik. Podle něj se ale jen velmi málo ví o jeho životních osudech a povaze, konkrétní informace z jeho života mezi lety 1945 a 1965 doposud nebyly příliš známy, ačkoli právě v té době vstoupila jeho díla do širšího povědomí a obdržel za ně řadu cen. Zdeněk Rubeš se jako vůbec první pokusil na základě dosud nepublikovaných rozsáhlých archivních materiálů sepsat kritickou Kubínovu biografii.

Podle něj Kubín trpěl až patologickou slabostí pro peníze, neznal slova omluvy a postupem času si trvale znepřátelil většinu lidí, se kterými byl v kontaktu, své první manželství tajil a ruce pryč dával i od své vlastní dcery Vlasty, aby se nedostal do problémů, když byla za války uvězněna za aktivní levicový odboj. Chladně se prý zachoval i tehdy, když ve věznici zemřela.

"Jediný pramen, který pomáhá její konec osvětlit, byla korespondence Kubínovy manželky Augusty s rodinou její sestry Oldřišky. Byly to intimní dopisy, prožité utrpení se tam hodně zobrazilo. Byla to asi jediná možnost, jak ulevit zmučenému srdci, protože u manžela si moc stěžovat nemohla, samotné dopisování mu bylo trnem v oku a všemožně ho sabotoval," řekl Rubeš. Kubínova dcera Vlasta zemřela 24. června 1942 v trestnici Waldheim. Pohřeb se konal 27. června, paní Augusta se ale o smrti dcery dozvěděla až 30. června. "Kubín jí telegram prostě dřív neukázal, nechal si ho pro sebe," tvrdí historik.

Kubín prý také neváhal vymáhat domnělý dluh z majetku komunistickým režimem žalářovaného nakladatele Ladislava Kuncíře. "Nedlouho po konci druhé světové války se Kubín rozhodl znovu vydat knihu pohádek Záhon rozmarýnky. Zakázku předal nakladateli Ladislavu Kuncířovi. Obdržel zálohu 20 tisíc korun, nicméně kniha z různých důvodů nevyšla ani v následujícím roce. Kuncíř se omlouval, nabízel odstoupení od smlouvy, ale mezitím se změnily poměry v republice a Kuncíř jako soukromý nakladatel přestal existovat. Nicméně ještě dostal možnost přejít se všemi aktivy pod nakladatelství Vyšehrad, kde knížka vyšla roku 1949. Kubín nabyl dojmu, že tím propadl původní závdavek a on má nárok na nekrácený honorář. Když mu Vyšehrad vyplatil částku bez zálohy, ovládl ho sžíravý pocit, že byl velmi drze okraden," popsal Rubeš.

Podle organizátora Pavla Kracíka z Jičínské besedy nebyla záměrem přednášky dehonestace Kubína ani snaha strhávat jeho sochu z nablýskaného piedestalu. Výsledkem má být pohled na Kubína objektivnější optikou. "Jako slovesný folklorista chovám folkloristické dílo Josefa Štefana Kubína v nezměrné úctě. Od výrazných osobností se očekává, že budou stoprocentním morálním vzorem. Vždy bychom měli být objektivně kritičtí. Pokud se už některá osobnost stane předmětem našeho veřejného zájmu, neměly by být vytvářeny falešné obrazy a spekulace, jak jsou velmi kvalitní. Tento neblahý jev se bohužel nevyhnul osobě Josefa Štefana Kubína," podotkl Kracík. (zan)

Foto: Martin Žantovský