Jičín - Vyrazit na tři týdny do oblasti velehor bez většího tréninku, to si žádá kus odvahy. Iva a Pavel Čelišovi ji našli a svůj splněný cestovatelský sen představili minulý týden publiku v jičínské knihovně.

"Děti už máme odrostlé, a tak každý rok jezdíme na třítýdenní dovolenou někam daleko. Když jsme se loni v lednu rozhodovali, můj muž projevil přání proměnit ve skutečnost dávný sen a vydat se do Himálaje. To mě v první chvíli vyděsilo, protože Himálaj máme nejčastěji spojený s horolezeckými výstupy. Na to rozhodně nejsme trénovaní," popsala Iva Čelišová (na snímku vlevo), co předcházelo odvážnému rozhodnutí.

Manželé se nakonec nechali přesvědčit od dalších cestovatelů, že pokud se budou pohybovat po osvědčených trasách, žádný zvláštní trénink ani výbavu nepotřebují. Dozvěděli se, že touto oblastí prošla řada lidí bez průvodce i bez nosičů. Na dobrodružnou cestu vyrazili shodou okolností krátce poté, kdy tam řádilo ničivé zemětřesení. "Když už jsme měli letenky, přišlo tam ničivé zemětřesení. V tu chvíli jsme zvažovali, jestli vůbec vyrazit. Dozvěděli jsme se od kamaráda, který se odtud vrátil, že podmínky tam jsou přijatelné, a navíc pomůžeme Nepálcům k obživě v době, kdy tam jezdí málo turistů," poznamenala Čelišová. Z respektu před náročnou destinací prý ale předem vyhlásila domácí tréninkový tábor, kdy s manželem trénovali nohy na větší túru výlety po Jičínsku.

V Nepálu je čekalo další překvapení, protože do země dorazili v době, kdy byly kvůli sporu s Indií narušeny dodávky ropy, a cena tamní dopravy tak neúměrně stoupla. Jen za odvoz do hotelu dali namísto obvyklých dvou dolarů pětadvacet. "Potřebovali jsme zařídit dopravu do hor a průkazku turisty pro vstup do národního parku. Ač se všude píše, že každý hotel vám zařídí jízdenky, v praxi se to ukázalo jako velký problém. Benzín byl jen na černém trhu," uvedla Čelišová.

Nástrahy nakonec úspěšně zvládli a publiku v Jičíně ze své cesty představili řadu fotografií a videozáznamů. "Na cestě jsme potkali jen minimum lidí, protože to bylo po zemětřesení a turisté se tam báli jezdit. Jinak bývá na té trase pět set lidí denně, nás tam šlo tehdy sotva třicet," řekla Čelišová s tím, že o to větší boj o zákazníka mezi tamními domorodci panoval. Nepálci podle jejich svědectví žijí ve velmi chudých podmínkách, mívají ale nejmodernější mobilní telefony a pořád telefonují.

"Radost z cesty nám kalil pocit, že Nepálci nemají co jíst a je tam taková bída. Hodně na nás dotírali, abychom si něco koupili. Ubytování bylo dost často za stejnou cenu jako instantní polévka s nudlemi. Splněný sen je to tak v uvozovkách, protože sen jsme si sice splnili, ale stálo nás to mnoho sil nejen fyzických, ale i duševních," zhodnotila Iva Čelišová. (zan)

Foto: Martin Žantovský