Nová Paka - Sto padesát let od narození a sto let od úmrtí novopackého secesního sochaře připomíná tamní muzeum výstavou Stopy tvorby Stanislava Suchardy. V prostorách Suchardova domu ji mohou lidé zhlédnout do 30. června. Na rozdíl od výstavy před deseti lety se tentokrát zaměřuje na hlubší představení úzké části sochařovy tvorby.

"Před deseti lety bylo naším cílem připomenout, že Stanislav Sucharda jako přední sochař přelomu 19. a 20. století existoval a jeho tvorba je nesmírně bohatá a zajímavá. V té době o něm ani odborná veřejnost nevěděla příliš mnoho. Oproti tomu tentokrát jsme výstavu mohli pojmout úplně jinak, dnes můžete vidět poměrně úzkou výseč Suchardovy tvorby. Hlavní exponáty jsou situovány uprostřed prostoru a souvisí s ranou fází jeho tvorby od roku 1891 zhruba do roku 1900," uvedl při vernisáži kurátor výstavy Martin Krummholz (na snímku), historik umění z Ústavu dějin umění Akademie věd.

Souběžně s výstavou k dvojitému jubileu umělce započal čtyřletý společný projekt Fakulty restaurování Univerzity Pardubice a Ústavu dějin umění AV ČR, jehož partnery jsou nadace Muzeum Stanislava Suchardy, Městské muzeum v Nové Pace a Národní galerie v Praze. Náplní tohoto projektu je restaurátorské a teoretické zpracování podstatné části sochařského díla Stanislava Suchardy, které bude v roce 2019 završeno souhrnnou výstavou a publikací.

Aktuální novopacká výstava prezentuje především ranou etapu Suchardovy tvorby, s jejímiž náměty se lze setkat i na fasádách Suchardova domu. Hlavními výstavními exponáty jsou restaurované soutěžní návrhy fontány před Rudolfinem (') a Husova pomníku (').

"Suchardovo dílo tvoří vedle kolosálního a kontroverzního Palackého pomníku, elegantních medailí a reliéfů také řada podobizen, náhrobků a podivuhodných pomníkových koncepcí. Ty se vesměs vyznačují osobitou interpretací českých dějin, nekonvenční ikonografií a originálními kompozičními řešeními," říká Krummholz.

Stanislav Sucharda pocházel z novopacké rodiny s uměleckou tradicí sahající až ke konci 18. století. Byl významným účastníkem pražského společenského života a v klíčovém období na přelomu 19. a 20. století stál v čele spolku výtvarných umělců Mánes, díky jehož aktivitám se v českém prostředí prosazovalo moderní umění. Po celý svůj život působil jako pedagog na pražské uměleckoprůmyslové škole, krátce pak vedl nově založenou medailérskou školu pražské Akademie výtvarných umění. (zan)

Foto: Martin Žantovský