Jičín - Příběh o naději a odhodlání představuje nová výstava v prostorách bývalé židovské školy v Jičíně, kde se návštěvníci mohou do konce června seznámit s časopisem Vedem, který mezi léty 1942 a 1944 tajně psali a vydávali čtrnáctiletí až šestnáctiletí chlapci v terezínském ghettu.

Výstava je zároveň temným svědectvím o holocaustu a životních podmínkách v Terezíně za druhé světové války. Životy naprosté většiny chlapců vyhasly v plynových komorách koncentračních táborů, ale těch několik set stránek časopisu, které se podařilo zachránit, se hned po válce rozletělo do celého světa.

"Všude vzbudily velký ohlas. O to víc je paradoxní, že u nás časopis Vedem téměř nikdo nezná, zatímco ve světě je fenoménem. Jeho popularitu ještě víc umocnil osud jednoho obrázku Petra Ginze, literárně i výtvarně nadaného chlapce, který časopis redigoval. Kopii jeho malby měsíční krajiny, kterou vytvořil v táboře, si vzal s sebou do raketoplánu Columbia první izraelský astronaut. Petr byl židovský míšenec, kterého v roce 1942 internovali v terezínském ghettu, kde krátce po jeho příjezdu začal samizdat vycházet. Jenže o dva roky později byl v necelých sedmnácti letech zavražděn v plynové komoře koncentračního tábora Birkenau," říká František Tichý, ředitel soukromého gymnázia Přírodní škola v Praze, který o Petru Ginzovi napsal knihu Princ se žlutou hvězdou. Do Jičína s ním přijeli i studenti tohoto soukromého gymnázia, kteří uvedli pásmo divadelních scén a písní, inspirovaných skutečnými postavami a jejich životem v terezínském ghettu.

Samizdatem vydávaný časopis vycházel tajně jednou týdně, autoři v něm zveřejňovali své básně, povídky nebo reportáže z každodenního života v ghettu. "Je to poselství o tom, jak síla lidského ducha dokázala prozářit velkou tmu," míní Tichý.

S tím souhlasí i hebraistka Terezie Dubinová ze spolku Baševi, který výstavu v bývalé židovské škole pořádá. "Ti chlapci tenkrát neměli představu o té hrůzné mašinérii smrti, kterou nacisti rozpoutali, oni neměli informace, jaké máme s odstupem času my dnes. Měli jen jakési tušení, že nad nimi visí stín smrti, navzdory tomu dokázali v ghettu žít radostně a také tvořit. Obdivuji obrovskou odvahu tehdejších studentů a jejich vychovatelů, že i přes přísný zákaz v Terezíně organizovali výuku a tvůrčí činnost," zdůraznila Dubinová.

Časopis byl společným dílem vězňů z "Domova 1", z nichž zůstal na živu jen jediný - Zdeněk Taussig, a právě jemu se pak na konci války podařilo osm set stran textu zachránit. (jn)

Foto: Jiří Němeček