Nová Paka - Vyrovnaný, klidný, ale zároveň schopný samostatné práce. Vodicí pes ignoruje zrakové, sluchové nebo čichové vjemy. Musí se dokonale soustředit jen na cestu, a hlavně na překážky, kterým je potřeba se vyhnout a které by nevidomého člověka mohly vážně ohrozit.

O tom, jak takový pes prochází výcvikem a kolik stojí, vypráví Blanka Stará z nadačního fondu Mathilda, který pomáhá zrakově postiženým a nevidomým lidem. Blanka Stará zná život s vodicím psem velmi dobře, protože patří mezi nevidomé. Spolu s dalšími přijela minulý týden do Nové Paky na celostátní soustředění.

Jakým způsobem se vybírají psi vhodní pro výcvik?

V první fázi jde o výběr vhodného plemene. Tím nejvhodnějším pro výcvik vodicích psů jsou dlouhodobě labradorští retrívři. To je pes číslo jedna nejen u nás, ale i ve světě. Na druhém místě jsou jejich příbuzní zlatí retrívři a znovu se prosazují němečtí ovčáci. Existují i výjimky, občas můžete potkat vodicí border kolii nebo královského pudla, ale to není zdaleka tak vhodné plemeno. Vím to i ze zkušenosti od klientů, s nimiž se setkávám. Nedá se to srovnávat s labradory, zejména po stránce povahových rysů. Sama mám labradora a určitě bych za jinou rasu neměnila. Důležité ovšem je, aby se pes k člověku hodil, aby spolu byli sehraní, jedno tělo - jedna duše. Každý klient je jiný, má jinou mentalitu, i proto se pro něj vybírá pes s určitými povahovými vlastnostmi.

Předpokládám, že s výcvikem se začíná už od štěněte...

Štěně lze pořídit u chovné stanice, která je kvalitní, a nebo může klient využít služeb neziskové organizace, jako je ta naše. Podařilo se nám totiž získat vlastní chovnou fenu Liffi, které se před pár měsíci narodilo prvních osm štěňat. Jen pro zajímavost, fena, kterou jsme pořídili ve Výcvikové škole vodicích a asistenčních psů v Bratislavě, kde mají dlouholetý špičkový chov labradorských retrívrů, stála sedm set tisíc korun. V osmi týdnech věku štěněte, když se může odstavit od feny, následuje jeho předvýchova, která trvá téměř rok. Musí se z něj stát slušný pejsek, který doma nečůrá, nekouše boty a naučí se základní poslušnosti. Podstatné je, aby si vychovatel mohl psa brát s sebou do práce, do restaurace, na kulturní představení, aby s ním jezdil ideálně metrem, tramvají, autobusem, vlakem, zkrátka aby si pes zvykl být neustále mezi lidmi za všech možných situací. Lidé, kteří se věnují předvýchově, to dělají s láskou, protože vědí, že je to pro dobrou věc. Předvychovatelé pak po jednom roce psa předají našim profesionálním cvičitelkám, které se mu denně věnují. Intenzivní odborný výcvik vodicích psů probíhá šest až devět měsíců. Příprava jednoho psa tedy trvá téměř dva roky.

Co přesně takový výcvik obnáší?

Nejprve se učí chodit v postroji, aby měl odpovídající tempo a byl správně v tahu. Pak se přidávají různé povely, dále aby upozornil na schody, obrubníky, aby dovedl na povel najít dveře a uměl například zastavit u přechodu pro chodce. Psi se učí tak, aby dovedli klienta upozornit, zda schody vedou dolů, nebo nahoru. Pes na konci výcviku skládá zkoušky ovladatelnosti, což je pro něj taková maturita. A aby ji absolvoval, musí umět třicet čtyři dovedností. K tomu patří i vyvedení z nepřehledné situace či překonávání překážek, pes musí umět odhadnout, zda se i s klientem vejde třeba mezi stojící automobily nebo pod větev stromu, která zasahuje do chodníku. Vodicí pes se může naučit až deset vycházkových tras. Není ale možné, aby odhadl například rychlost jedoucího auta.

Jak moc je to pro psa v běžné praxi psychicky náročné?

Velmi. Není možné, aby byl neustále v zápřahu. Když jdeme na delší výlet, vodí zhruba hodinu, maximálně hodinu a půl a potom dostane volno, aby ze sebe vyběhal stres. Jestliže má svou práci dělat správně, musí mít pauzy, protože pes má za mě zodpovědnost a on to samozřejmě moc dobře ví. Vodicí pes mi vlastně od chvíle, kdy opouštím byt a vyjdu s ním sama na ulici do víru velkoměsta, zachraňuje život. V takové Praze je pomalu každý den rozkopaná některá ulice, na trase se objevují lešení, takže často chodíme přes kovové nebo dřevěné můstky. To vše musí pes zvládnout a nesmí se bát projít.

Takže hned po výcviku si klient psa převezme?

Vzhledem k velké poptávce máme pořadníky, klient na psa čeká třeba rok i dva. Zájem o vodicí psy je opravdu velký. Jeho výcvik je náročný a stojí zhruba 250 tisíc korun, protože v nákladech se odráží nejen veterinární péče, krmivo, práce cvičitele a následné doplňkové služby, ale také se v nich odráží skutečnost, že se třeba až po jednom roce nebo po roce a půl u psa zjistí, že z nějakého důvodu není vhodný pro výcvik. I to se stává.

Pořízení psa je dost nákladné, celou částku si platí klient?

Na úřadu práce si lze zažádat o příspěvek na vodicího psa, který dosahuje až devadesáti procent. Jenže i zbývající desetina, tedy pětadvacet tisíc, představuje hodně peněz pro nevidomé, takže se nadační fond Mathilda snaží shánět sponzory. Na druhou stranu pes nevidomým obrovsky pomáhá. Já sama bych si život bez psa už nedovedla představit, jsou to moje oči. I kdybych kvůli němu musela prodat třeba polovinu bytu, tak to udělám. Díky němu se cítím bezpečněji a jsem mnohem samostatnější, nemusím čekat na partnera, aby mě vodil třeba do práce a z práce. Nebo si můžu zajít kdykoliv ke kadeřnici, na nehty, někam posedět... (jn)

V Nové Pace a v okolí štikovského hotelu probíhalo v polovině června soustředění pro nevidomé a zrakově postižené, které pro své klienty pořádal nadační fond Mathilda. Foto: Jiří Němeček