Mlázovice - Mlázovice mají od minulého týdne knihu, která podrobně mapuje historii zdejších domů i jejich obyvatel. Autorem třísetstránkové publikace, jakých v regionu vyšlo zatím jen pár, je místní kronikář Martin Vágenknecht, který se historií zdejšího kraje zabývá dlouhodobě.

Jak jste se dostal k tomuto tématu?

Historie mě zajímá od dětství, bavila mě už jako malého kluka. Už když mi bylo kolem šesti let, jezdil jsem po Mlázovicích na kole a do sešitu si dělal poznámky z pamětních tabulek na domech, z pomníků nebo ze starého hřbitova. Rád jsem také debatoval se staršími sousedy a četl různé zažloutlé almanachy. Kolikrát mi ani pamětníci nedokázali na některé otázky odpovědět, což mě později motivovalo k vlastnímu bádání.

A jak dlouho se vaše kniha rodila, kdy jste na ní začal pracovat?

Je to určitě takových deset let, kdy jsem začal se systematickým shromažďováním podkladů. Na textu jsem pracoval postupně, stávalo se, že třeba i měsíc jsem se k psaní nedostal. Ale jinak to byla hodně intenzivní práce. Podobným způsobem zpracovávám dlouhodobě i rodokmeny jiných obcí, mám hotových asi třicet okolních vesnic a přidávám další. Teď například čekám, až se dokončí digitalizace bělohradské matriky, abych mohl pokračovat.

Z jakých pramenů jste čerpal?

Byly to hlavně matriky, často jezdím do archivů v Jičíně nebo Zámrsku.

Jaká byla spolupráce s místními lidmi, protože bez nich by publikace asi nevznikla?

Je pravda, že dalším cenným zdrojem pro mě byli pamětníci. Měl jsem štěstí, protože jsem měl možnost hovořit ještě s řadou lidí, kteří se narodili před druhou světovou válkou. Byli ochotní, neodmítali mě, ani když jsem za nimi přicházel opakovaně. Rád jsem poslouchal jejich vyprávění, když se probírali vzpomínkami. Bohužel mnoho těch babiček a dědečků už nežije. Lidé byli vstřícní i tím, že mi zapůjčili docela početnou kolekci fotografií ze svých domácích archivů. Právě fotky, které do digitální podoby převáděl Tomáš Čeřovský, tvoří pestrý obrazový doprovod k textu v knize.

Do jak velké minulosti sahá historie některých rodů?

Hodně starých rodů tady už vymřelo. Dnes tu jsou takové, které mají v Mlázovicích kořeny "nějakých" sto, maximálně dvě stě let. Snad jedině Plašilovi a Krejcarovi jsou tady doloženi nepřetržitě od sedmnáctého století. Ostatní lze vystopovat od osmnáctého století. (jn)

V Mlázovicích byla v neděli slavnostně uvedena nově vydaná kniha Mlázovické domy a pohled do života v nich. Publikaci místního kronikáře Martina Vágenknechta (vpravo) vydalo městečko nákladem 250 kusů. Foto: Jiří Němeček