Jičín - Archeologické bádání v posledních letech přineslo jedno z mimořádně překvapujících zjištění, na území Českého ráje se v období raného novověku ve velkém těžilo a zpracovávalo železo. Objev je mimořádný hlavně proto, že geologové něco takového zatím odmítali. Těžba suroviny pravděpodobně pozměnila i tvář krajiny, vytěženého materiálu mohly být stovky tun.

Za jedním z největších archeologických objevů posledních několika desetiletí stojí archeolog turnovského muzea Jan Prostředník (na snímku vlevo), který jej představil zájemcům na přednášce v Jičíně.

V čem je pro českou archeologii důležitý objev, že se v našem regionu v 16. až 17. století ve velkém těžilo a tavilo železo?

Geologové od takové možnosti dávali zatím ruce pryč a historikové o tom nevěděli. Český ráj patří do takzvané staré sídelní oblasti, kde registrujeme takřka kontinuální osídlení od staršího pravěku. Suroviny se pochopitelně v jednotlivých etapách lišily. Zatímco od střední doby kamenné byly využívány suroviny vhodné k výrobě kamenných nástrojů, na mysli mám například amfibolový rohovec, který se těžil v podhůří Jizerských hor a byly z něj vyráběny kamenné sekery, s nimiž se obchodovalo na vzdálenost stovek kilometrů, v dobách "kovových" byly preferovány rudy metalické. Nejpozději od období vrcholného středověku musíme počítat s využitím železivců, které se v různých formách vyskytují v pískovcových skalních oblastech. Jde o poměrně levnou a dostupnou surovinu, ale s jejím hospodářským využitím se dosud vůbec nepočítalo. Železivce se zpravidla nacházejí v podobě subvertikálních nebo subhorizontálních vrstev železitých sloučenin o mocnosti i více než deset centimetrů. Podle rentgenové analýzy převládá ve vzorku goethit, což je hlavní složka limonitu a zřejmě nejsnáze zpracovatelná železná ruda. Její výchozy byly zaznamenány na Branžeži, ve skalách u rybníka Věžák, v poloze "Hrádek" u Štěpánovic u Rovenska pod Troskami, Boreckých skalách, ale také kupříkladu na Roudném u Pohoře, na Kozlově nebo na Konicích.

Co konkrétního se v terénu našlo?

Při archeologickém výzkumu jsme objevili celou řadu lokalit, které jsou bezprostředně spojeny s technologickými procesy železné metalurgie. Například pod skalním převisem u rybníka Věžák jsme nalezli stopy primárního čištění železivců od pískovcové kůry, která by kvalitní rudu při tavbě znehodnotila. Převis leží při úvozové cestě směrem na Hrubou Skálu. Mohl zde být zřízen sklad nahrubo očištěné suroviny, kterou bylo možné následně transportovat k dalšímu zpracování. Tato prvotní úprava rudy zde probíhala od závěru 15. do první poloviny 16. století. Stopy přípravných procesů "železné metalurgie" se nalezly i na dalších lokalitách - ve Všeni u Turnova a v Sedmihorkách. Ve Všeni byla objevena nejspíš čistírna, respektive úpravna rudy s vodním dílem, a v Sedmihorkách relikt snad rudního mlýna nebo hamru. Nález zahloubeného objektu vyplněného struskou, uhlíky z dubu a buku i roztroušené odseky železivců v Sedmihorkách svědčí o existenci pyrotechnického zařízení v bezprostřední blízkosti. O využití železivců jako primární suroviny pro tavbu železa svědčí i koláče kovářské strusky, které se nalezly při archeologickém výzkumu kovárny pod věží Babou na Troskách v roce 1998.

Bezesporu zajímavá je skutečnost, že se k těmto technologickým procesům od těžby po finální zpracování suroviny nedochovaly takřka žádné písemné prameny, a archeologický výzkum v Českém ráji ve spolupráci s environmentalisty tak přináší k těmto činnostem primární informace.

Výjimečné postavení v regionu zaujímalo patrně Rovensko pod Troskami, které zřejmě zastávalo funkci metalurgického centra. Značné koncentrace železářské strusky skvěle korespondují s písemnou zprávou o vysoké peci. Výchozy železivců v podobě subvertikálních desek na skalách se nacházejí ve vzdálenosti kolem tří kilometrů západně a subhorizontální vrstvy železivců lze nalézt přibližně ve stejné vzdálenosti východně spolu s výchozy vápenců v polohách Na Šachtách nebo V Železí. Navíc těžba, která zde mohla probíhat, nemusela být nutně hlubinná, ale pouze přípovrchová. Právě přítomnost obou surovin i dostatečného vodního zdroje předurčila Rovensko k funkci těžebního, a zejména zpracovatelského centra.

Těžila a zpracovávala se nějaká železná ruda v Českém ráji i před tím, a to nejen železivce?

To je právě záhada. Předpokládali jsme, že se mohly těžit, respektive sbírat bahenní rudy s obsahem železa. Bohužel žádné analýzy strusky jsme zatím neprovedli, takže pro tuto hypotézu nemáme žádnou oporu. Ale v návaznosti na zjištění využití železivců v závěru vrcholného středověku i raném novověku můžeme uvažovat o možnosti jejich těžby a tavby i ve starším období. Ale je to zatím jenom úvaha.

Dá se dnes vůbec nějak odhadnout, kolik se toho železa během jednoho století zpracovalo, o jaké jednotky může jít?

Tak tady jsme opravdu na hodně tenkém ledě. Těžko totiž dokážeme rekonstruovat stav výskytu železivců před jejich těžbou. (jn)

Foto: Jiří Němeček