Jičín - Jaká je analogie mezi světem pohádek a reálným životem, o tom přednášel během festivalového týdne v jičínské knihovně uznávaný psycholog Jeroným Klimeš. Autor knih Partneři a rozchody, Psycholog a jeho svědectví o Kristu nebo nejnovější Křesťanství, vztahy a sex se profesně věnuje především psychologii rodiny a partnerských vztahů, a tak se neubránil srovnání pohádkových postav s reálnými předobrazy a jejich vymezením v rodinném prostředí.

"Aby se tradiční pohádka udržela a rozšířila, musí rezonovat s nitrem posluchače. Aby rezonovala, musí to být příběh, který posluchač důvěrně zná. Známé populární pohádky jsou odrazem příběhů, které psychologové slýchají v poradně dnes a denně. Příběhy, které by nás nenapadly, se v pohádkách neudrží, protože by lidem zněly cize, nerozuměli by jim," řekl Klimeš.

Míní, že dnes je mnohem větší problém najít dobrého autora, scenáristu pohádky než dobrého režiséra. Může za to podle něj narůstající množství neurotiků v populaci a s tím spojené opouštění tradičního modelu ústního vyprávění pohádek mezi generacemi.

"Klasická pohádka respektuje Aristotelův narativní oblouk. Naše hlava je stroj na řešení problémů. Pohádka představuje někdy až návodný příklad, jak vyřešit problém. Vyřešením zátěžové situace se tvoří identita hrdinů a též jejich kolektivní já. V kontrastu jsou vyprávění neurotiků, ta se vyznačují tím, že jde o proud bludných událostí, které nemají začátek, konec, vrchol, vyústění. To jsou moderní filmy a romány. Příkladem je film Nestyda od Viewegha, který by mohl skončit o půl hodiny dřív a na děj by to nemělo vliv," míní Klimeš.

Známý psycholog a autor řady odvážných teorií také tvrdí, že psychologické archetypy tvoří kostru klasických i moderních pohádek. Najít v nich přitom můžeme i odrazy dávných traumat, která se kopírují přes několik generací. "Z výzkumů víme, že děti, které prošly koncentračními tábory, mají tendenci k sexuální perverzi a agresivitě u chlapců, dívky sklouzávají k promiskuitě a růžovému snění. Dodnes vidím děti, které jsou zmrzačeny druhou světovou válkou přes tři generace. Když se podíváme do rodinné historie, vidíme, že matka měla šílené dětství a trauma se propadá generacemi a na konci jsou dnešní děti se střídavou výchovou," tvrdí Jeroným Klimeš. (zan)

Foto: Martin Žantovský