Jičín - Jaroslava Pantaleona Majora, pozoruhodnou regionální osobnost, jejíž věhlas překročil rámec českých zemí, přiblíží další schůzka pořádaná Jičínskou besedou, která se uskuteční v pátek 14. října od 18 hodin v Porotním sále jičínského zámku. O životních osudech tohoto neprávem pozapomenutého církevního umělce bude přednášet regionální historik Josef Klazar, který se řadí k největším znalcům Majorova života a díla.

Jaroslav Pantaleon Major ('-1936) pocházel z Chotče a jeho životní příběh je vpravdě neuvěřitelný. Od svých sedmi let byl sirotkem a následně musel pro nedostatek financí opustit studium na jičínské reálce. Jeho touha po vzdělání na poli uměleckém ho nakonec přivedla do řádu beuronských benediktinů, kteří od roku 1880, kdy je německý kancléř Bismarck vyhnal z mateřského kláštera v jihoněmeckém Beuronu, působili v pražském Emauzském klášteře Na Slovanech. A zde se začíná Majorova kariéra na poli církevního umění, kde se záhy etabluje jako úspěšný malíř a vynikající restaurátor starých fresek.

Zde je třeba krátké odbočení, neboť beuronská umělecká škola je velmi zajímavý, leč laické veřejnosti málo známý fenomén. Zakladatel této historizující školy církevního umění, páter Peter Desiderius Lenz, byl doslova fascinován číselnými poměry a geometrickými konstrukcemi, které nacházel zejména v antickém, byzantském a egyptském umění a jež se pozoruhodně objevovaly i v přírodě. S pomocí této estetické geometrie, svaté míry a číselných proporcí starých Egypťanů sestavil Lenz kánon k umělecké kresbě a malbě, s jehož pomocí doufal vytvořit jakési svaté umění. Veškerá díla musela být přísně anonymní. Umělec byl pouhým nástrojem, pod dílo se nesměl podepsat ani do obrazu vtisknout cokoliv osobního. Stejně tak musela být všechna díla maximálně dokonalá a nerozeznatelná, proto podléhala přísnému matematickému řádu, který lidstvu prostřednictvím přírody daroval sám Bůh. Beuronské umění, představující pojítko mezi uměním "starým" a moderním uměním začínajícím secesí, nalezlo překvapivě silnou odezvu a významně ovlivnilo například malíře Alfonse Muchu nebo architekta Jože Plečnika.

Od konce 19. století až do období první světové války vyzdobil Jaroslav Pantaleon Major nejméně 43 chrámů a kaplí v Čechách, na Moravě a částečně též v Prusku a Itálii. První světová válka a doba poválečná potom zcela změnily Majorovi život. Po skončení války nastává zcela záhadná epizoda, kdy Major odjíždí do Paříže realizovat jakýsi patent, o němž se doposud nepodařilo nic zjistit. Tato jeho soukromá aktivita nebyla schválena představenými řádu, a jelikož na výzvy k okamžitému návratu do kláštera nereagoval, byly mu po 34 letech jeho řeholního života zrušeny věčné sliby. Major tak následně založil vlastní Atelier církevního umění a díky dřívějším kontaktům a mimořádnému uměleckému nadání v této oblasti úspěšně pokračoval. Asi nejznámějším a nejrozsáhlejším dílem J. P. Majora je výzdoba kostela Panny Marie Růžencové v Českých Budějovicích, ale jeho stopy můžeme nalézt i v našem regionu. Pavel Kracík