V předvánočním čase vyšla nová práce historika Jindřicha Francka nazvaná Pardubické smolné knihy 1538-1626. V dvousvazkové publikaci, která má 994 stran, náš nejlepší znalec dějin raně novověké kriminality přináší výsledek své mnohaleté práce, při níž se takzvaným smolným knihám města Pardubice věnoval.

Základním pramenem výzkumu české kriminality a jejího postihu v 16.-18. století jsou smolné knihy, které vznikly převážně z úřední činnosti městských soudů. Třebaže takových soudů bylo v našich zemích v průběhu období raného novověku téměř šest stovek, smolných knih se dochovalo do současnosti jen několik desítek. Tradiční pojmenování těchto knih (smolné, černé) je zcela jistě spojeno s ponurým prostředím mučíren, v kterých písaři zaznamenávali útrpná vyznání delikventů, píše v úvodu Jindřich Francek.

Pardubické smolné knihy jsou mimořádné jednak svým rozsahem, jednak vztahem k významnému rezidenčnímu městu rodu pánů z Pernštejna, které se později stalo centrem rozsáhlého komorního panství, patřícího přímo panovníkovi. V minulosti již z těchto knih byly v odborné literatuře zveřejněny dílčí ukázky, ale uceleného edičního zpracování se dočkaly až v této publikaci. Jindřich Francek v ní zpřístupnil tři smolné knihy, které obsahují zápisy z let 1538-1560, 1568-1590 a 1590-1626, a také dva zlomky, soubory listů, které byly kdysi jejich součástí.

V své nejnovější knize Jindřich Francek nejprve čtenáře zasvěceně uvádí do problematiky smolných knih a jejich edicí, krátce nastiňuje historii pardubického panství za vlády Pernštejnů až po rok 1560, kdy je Ferdinand Habsburský koupil pro svého syna Maxmiliána a správu jménem panovníka převzala Česká komora. Následují kapitoly věnované dějinám vrchnostenské a městské správy, pardubickému soudnictví i samotným pardubickým smolným knihám. Po tomto zhruba 50stránkovém úvodu, který čtenáři poslouží, aby se v problematice rychle zorientoval, autor přináší edici pardubických smolných knih z let 1538-1626, které obsahují 613 zápisů. Okrajově jsou v nich zahrnuty i ty, které vznikly z činnosti jiných soudů. Pro zajímavost ocitujme, že v této době pardubický hrdelní soud projednával 593 procesů, stálo před ním 686 osob (' mužů a 125 žen), některé ovšem několikrát jako recidivisté. Ale jak autor konstatuje, nejde o vyčerpávající zobrazení kriminality na pardubickém panství, protože existuje značná disproporce mezi počtem zápisů v jednotlivých letech, v některých nejsou zápisy dokonce žádné.

Edici pardubických smolných knih v závěru doplňují textové a věcné poznámky, rejstříky, prameny a literatura a také slovníček, který je dobré si prostudovat ještě před čtením jednotlivých soudních případů. Řadu slov si poučený čtenář osvěží, ale najde i mnoho málokdy užívaných, která bude pro porozumění textu potřebovat. Zkrátka, před autorem se za významný ediční počin, kterým vědecky zpřístupnil ucelený soubor zápisů umožňujících nám nahlédnout do problematiky raně novověkého hrdelního soudnictví, patří smeknout birit.

Nejnovější knihu Jindřicha Francka vydala Univerzita Pardubice a nejsnadněji ji lze získat v internetovém knihkupectví kosmas.cz. (to)

stránky kosmas.cz