Jičín - Karel Hvížďala část života strávil v Německu a po sametové revoluci pomáhal svými zkušenostmi budovat novou podobu mediálního prostoru v Československu. Minulý týden uznávaný novinář a spisovatel přiblížil atmosféru tehdejší polistopadové mediální scény posluchačům v jičínské knihovně. Doprovázel ho nakladatel Zdenko Pavelka, který vydal některé z Hvížďalových titulů, mezi nimi například výbor fejetonů pro Český rozhlas Osmý den týdne.

"V Německu jsem žil 12 let, od roku 1978 do začátku roku 1990. Tenkrát mě Václav Havel vyzval, ať se vrátím a pokusím se privatizovat první noviny. Nebylo tehdy jisté, jak to všechno dopadne, a ty noviny byly řízeny v podstatě jednou stranou. I když se režim zhroutil, zůstaly státní příděly papíru, nasmlouvané časy v tiskárnách a tak dále. Panoval proto strach, že by se tak dalo médii manipulovat," předeslal Karel Hvížďala v úvodu besedy.

Větší nezávislost tisku měl tehdy zajistit cizí kapitál a postupně se proměňovaly i zažité zvyklosti v redakční přípravě. "Na základě zkušeností z Německa jsme se snažili vydavatelství vytrhnout a zajistit cizími penězi tak, aby se dal papír nakupovat ve Švédsku a abychom si mohli volně vyjednávat uzávěrkové časy v tiskárnách. V době, kdy jsem se vrátil, byla uzávěrka papírově v 18 hodin, ve skutečnosti noviny končily v 16 hodin. Jako první krok jsme posunuli uzávěrku na 24. hodinu v noci," zavzpomínal Hvížďala.

Bez komentáře však nenechal ani mediální současnost. Ta je podle něj v Česku značně poškozená a deformovaná a vykazuje nedostatky, které jsou zažité v zemích směrem na východ. "Jmenovat lze tři věci. Velkou většinu printu dnes vlastní bohatí lidé, kteří na tom nechtějí vydělávat, ale chtějí si pomocí toho vylepšovat image ve společnosti, zakrývat své fauly z doby komunismu nebo počáteční privatizace, a ještě tím podporovat svůj byznys. Babiš je toho samozřejmě nejlepším příkladem. Tím se posouváme hodně na východ, stejné je to na Ukrajině i jinde tímto směrem. Další věc je, že se v celkové skladbě nepovedlo zavést prestižní média. V severských zemích nebo Rakousku vznikl poměrně složitý systém dotací, který těmto médiím umožnil přežít v nezávislosti a řádné žurnalistice. A za třetí veřejnoprávní média u nás nejsou veřejnoprávní. Nesplňují standardy, které platí zejména v severní Evropě. Na jihu s tím mají podobné problémy jako my. Je tam zpolitizovaná rada, politici můžou vydírat média pomocí poplatků a také je snadná odvolatelnost," míní Hvížďala.

Podle něj dnes politická reprezentace nemá opravdový zájem systém ustavování a obsazování rad veřejnoprávních médií měnit, protože vedoucím politickým silám umožňuje stávající stav média lépe kontrolovat. Chybí prý i postupy, jak jednat ve vyhrocených situacích. "Nikdy se u nás třeba nezavedl redaktorský kodex, který řeší krizové situace, jako byla u nás v roce 2000. V Maďarsku a Polsku je ale situace ještě horší, tam veřejnoprávní instituce v podstatě zrušili a ostatní média mají totálně pod kontrolou, protože je řídí vždy jedna strana. Je to návrat zpět do 19. století. Pokud by u nás Babiš vyhrál a získal většinu v parlamentu, během několika měsíců se může všech nepohodlných osob zbavit. Stačí když dvakrát nepřijme výroční zprávu a může je všechny odvolat a obsadit si radu podle sebe. Skončili bychom jako v Polsku a Maďarsku. Tohle nebezpečí tu skutečně je," myslí si uznávaný novinář. (zan)