Jičín - Nejslavnější česká mytická postava dvacátého století, skákající fantom zvaný pérák, která se dostala i do komiksů a animovaných filmů, děsila na přelomu padesátých a šedesátých let obyvatele Jičína a okolí. Tajemná a legendami opředená postava žila v lidovém vyprávění, mezi pamětníky dodnes kolují historky, při kterých občas tuhne krev v žilách.

"Když se mi před časem podařilo v Jičíně a okolí vystopovat pamětníky, kteří vzpomínají na péráka, bylo to pro mě naprosto ohromující zjištění. Tento lokální folklorní fenomén mi doposud unikal," říká Pavel Kracík, který se už více než dvě desetiletí intenzivně věnuje bádání na poli slovesné folkloristiky, zabývající se sběrem legend, pověstí, pohádek, říkadel, pranostik či lidových písní.

Ještě donedávna však on ani jeho kolegové neměli nejmenší tušení, že tajemný pérák vystupoval ve vyprávění i mezi obyvateli Jičínska, z nichž někteří jej údajně spatřili. Lidé si tajemnou postavu obdařenou nadlidskými schopnostmi s pružinami připevněnými na nohách, díky nimž prý lehce zdolávala ploty zahrad či balkony ve vyšších patrech domů, spojovali nejčastěji s jedním z vojáků jičínských kasáren nebo s uprchlým vězněm z valdické trestnice.

Kracík není jediný, koho zjištění překvapilo. Výsledky jeho výzkumu zaujaly také Petra Janečka, pravděpodobně největšího českého odborníka na péráka a autora úspěšné knižní série Černá sanitka, která se dočkala televizního, rozhlasového a divadelního zpracování. Ten se o muži s neobyčejnými schopnostmi chystá napsat obsáhlou monografii a právě Jičínu by v ní rád díky novému zjištění věnoval samostatnou kapitolu. Spolu s Pavlem Kracíkem proto vyzývá veřejnost, zda by se s nimi případní pamětníci mohli o své vzpomínky podělit. Janeček navíc na pozvání Jičínské besedy poslední dubnový pátek přijede do Jičína, kde chystá přednášku. Fenomén zvaný pérák by na ní rád blíže osvětlil.

Tato původně hrůzostrašná postava se zápornými vlastnostmi získává časem v populární kultuře rysy superhrdiny, tajemného mstitele se skrytou identitou, který například za protektorátu bojoval proti nacistům.

"Na přelomu 50. a 60. let se tento fenomén náhle stává na Jičínsku nesmírně živým. Přitom na většině míst v republice jsou v té době příběhy o pérákovi již na ústupu, prakticky se z aktivní vypravěčské tradice vytrácí. Ač se to nezdá, i pouhé fragmenty vzpomínek na řádění péráka v Jičíně mají pro folkloristiku velkou hodnotu. Při sestavování cenné mozaiky nám mohou nesmírně pomoci," říká Kracík.

Přestože v Čechách krátce po druhé světové válce, takřka souběžně s prvním uvedením Trnkova a Brdečkova dětského animovaného filmu Pérák a SS, převládalo popkulturní pojetí péráka coby kladného hrdiny, situace na Jičínsku koncem padesátých let je jiná.

"Tady stále ještě přežívalo tradiční folklorní pojetí, v němž je líčen jako postava veskrze negativní. Měl nálepku jakéhosi tajemného přízraku, zloděje a sexuálního devianta, který se baví třeba tím, že z balkonů krade dámské spodní prádlo. Mezi lidmi se nejčastěji říkalo, že tím záhadným fantomem je voják z jičínských kasáren, podle jiné varianty jím mohl být uprchlý vězeň z nedaleké valdické trestnice. Těch verzí ale mohlo být víc," líčí se zaujetím Pavel Kracík.

Postava péráka jako podivuhodného monstra se v lidové slovesnosti poprvé zrodila v Anglii v první třetině 19. století, do českých zemí se dostává krátce po skončení první světové války, kdy se příběhy o tomto přízraku nejčastěji objevují zejména v průmyslových oblastech. Za protektorátu se potom epicentrem vyprávění o pérákovi stává Praha, odkud se příběhy šíří do větších měst.

Jen ojediněle do padesátých a zcela výjimečně až do první poloviny šedesátých let přežívá pérák podle folkloristů na několika málo izolovaných místech ve formě vyprávění, v němž zpravidla vystupuje jako přízrak či pouhý dětský strašák, obvykle už ale bez vztahu k druhé světové válce. Takový je i případ Jičína. (jn)