Jičín - Pískovcové náhrobky s hebrejskými, německými i českými nápisy, občas ozdobené židovskými symboly, například žehnajícíma rukama s odkazem na kněžský rodokmen kohnů, podtrhují mystickou atmosféru místa, kterou dokreslují nakloněné a oprýskané náhrobní desky, často polorozbořené, zarostlé břečťanem a zastíněné vzrostlými stromy.

Zvláštní ráz jičínského židovského hřbitova i s jeho historií poodkryla nedělní komentovaná prohlídka pod vedením hebraistky Terezie Dubinové, která návštěvníky odlehlým pohřebištěm provedla u příležitosti jednodenního festivalu Jičínský šoulet, jehož cílem je vzbudit zájem o židovskou kulturu, tradice, zvyky a památky.

"Židovský hřbitov, který se nachází téměř dva kilometry od centra Jičína v polích u valdické obory, byl založen začátkem druhé poloviny sedmnáctého století, kdy zdejší panství patřilo Rudolfu z Tiefenbachu. Ten povolil židovské obci zakoupit pozemek právě v těchto odlehlých místech severovýchodně od Jičína," informovala Dubinová.

Nejstarší část hřbitova tvoří typické stély s nápisy v hebrejštině. Vůbec nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1734 a patří Pinchasu Lipchwicovi, synu Lejba Lipchwice, a jeho ženě Sáře. Jak Dubinová upozorňuje, nápisy na hebrejských náhrobcích jsou jedinečné svojí originalitou. "Pro každého zesnulého vytvořili jiný oslavný text, který ve stručnosti vyzdvihuje ctnosti zemřelého. Formou zkratek běžně obsahuje i odkazy na citace biblických či talmudických pasáží. Přeložit nápisy je proto časově dost náročné, někdy je to opravdu oříšek. Překladatel musí text pochopit ve správném kontextu, jinak má problém, protože těch významů může být víc," přiblížila hebraistka.

Náhrobky na jičínském židovském hřbitově mají ale více podob, některé kopírují spíše křesťanskou funerální plastiku. V průběhu doby se texty navíc zjednodušují, místo hebrejštiny se častěji prosazuje němčina a poté čeština. Ráz náhrobků se mění hlavně pod vlivem josefínských reforem, které vedly k výraznějšímu začleňování Židů do většinové společnosti.

Když původní areál hřbitova přestal být z kapacitních důvodů dostačující, židovská obec jej v roce 1888 nechala rozšířit. Ohradní zeď se posunula jižním směrem a hned vzápětí se v této nové části začalo pohřbívat. Hřbitov plně sloužil do druhé světové války, kterou z jičínské židovské komunity takřka nikdo nepřežil. "Poslední pohřeb se tady uskutečnil v roce 1949, kdy tu byla pochována filoložka a překladatelka Ida Šindelková Yong ('-1949), manželka britského politika Edgara Yonga. Tato velmi vzdělaná a zcestovalá žena spáchala sebevraždu poté, co ji komunistický režim obvinil z velezrady," popsala Dubinová.

Dodala, že mezi umělecky nejcennější náhrobky se řadí ten, který je věnován jičínskému učiteli Marku Pollakovi, jenž mimo jiné působil i v rodině novináře a dramatika, předního jičínského rodáka Karla Krause. Marka Pollaka, který byl ve svých 73 letech pochován na jičínském židovském hřbitově v roce 1906, připomíná deska s jeho reliéfním portrétem, vyhotoveným v sochařské dílně Jana Štursy. O obnovu náhrobku se v minulých letech zasloužili potomci Pollaka, kteří přežili holokaust a usadili se ve Spojených státech. Výjimečný je i náhrobek se symbolem žehnajících rukou, které odkazují na kněžský rodokmen zemřelého. Do odborných zahraničních publikací se dostal také náhrobek manželů Dworl a Menachema Wehleových. V jejich případě nápisy na desce tvoří odkaz na kabalu a mesiášské pasáže Bible, což prý naznačuje, že šlo o stoupence falešných mesiášů Šabtaje Cviho a Jakoba Franka, stejně jako jimi byli jejich příbuzní, slavná pražská rodina Wehleů.

Na hřbitově, který je z jedné strany obklopen lesem, jsou například pochováni také lidé z Ukrajiny, Polska a Rumunska, kteří se do Jičína dostali jako uprchlíci před první světovou válkou a občanskou válkou v Rusku z oblastí někdejší Haliče a Bukoviny. (jn)