Jičín - Hned třikrát po sobě vydali zástupci šlechty hlásící se k českému národu veřejná prohlášení, ve kterých se postavili na obranu státu v dobách jeho bezprostředního ohrožení nacistickou říší.

Deklarace adresovali prezidentům Edvardu Benešovi a Emilu Háchovi. Osudy signatářů málo známých manifestů mapuje v Jičíně nově otevřená výstava pod názvem Ve znamení tří deklarací.

"Ve zlomových okamžicích českých dějin 20. století deklarovali zástupci šlechtických rodů hlásících se k českému národu věrnost státu a jeho zachování v historických hranicích. V našich dějinách k tomu došlo poprvé a naposledy. První prohlášení přišlo ve dnech blížícího se pádu prvorepublikového Československa v září 1938, další necelé dva měsíce před nacistickou okupací a vyhlášením protektorátu Čechy a Morava a třetí krátce po vypuknutí války v září 1939," řekl Zdeněk Hazdra, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a také autor výstavy.

Deklarace podle něj představují významný mezník: část odedávna kosmopolitní zemské šlechty se totiž na začátku války zcela jednoznačně vyprofilovala a postavila za republiku.

K vidění jsou dobové písemnosti, které mapují konkrétní lidské osudy a ukazují postoje a postavení šlechty v Československu během takzvaných mnichovských událostí z roku 1938, následné okupace země nacistickým Německem a také život rodin v poválečném období.

Výstavu v jičínském muzeu zahájil spolu s jejím autorem i senátor Tomáš Czernin z Dymokur, jehož dědu Rudolfa Czernina němečtí okupanti kvůli protinacistickým postojům za války věznili. Někdejší vlastník dymokurského panství je jedním z těch, s nimiž se návštěvníci muzea mohou nyní seznámit, podobně jako s životními příběhy Františka a Zdenka Radslava Kinských, Leopolda Sternberga, Karla a Františka Schwarzenbergových, Zdeňka Kolowrata - Krakovského, Jana Adolfa z Lobkovic, Hugo Strachwitze, Karla Belcrediho, Karla Parishe, Jindřicha Dobrzenského a dalších členů starých českých rodů.

Rodinám, které stály u zrodu deklarací, se pak nacistický režim mstil, na jejich statky uvalil nucenou správu a některé členy připravil i o život. Ironií je, že navzdory projevené loajalitě a podpoře československému státu čekala signatáře prohlášení perzekuce i po válce. Když se moci chopili komunisté, přišli o domovy a byli opět pronásledováni, což se týkalo i těch šlechticů, kteří zůstali státu věrni, podporovali zachování celistvosti českých zemí a nejeden z nich se zapojil do odboje proti hitlerovským agresorům.

"Pociťuji za důležité, že se moji předkové dokázali nacistům postavit. V minulosti jsem se snažil na tohle téma zjistit víc informací, u nás v rodině se o něm ale příliš nehovořilo. Můj dědeček, kterého jsem se také vyptával, byl v závěru života zklamaný a zlomený člověk. Jeho vyprávění mělo trpký nádech a někdy vyjadřoval pochybnosti, zda to vůbec mělo nějaký smysl," poznamenal Tomáš Czernin.

Výstava se snaží ukázat nejen šlechtice, kteří se zapojili do protinacistického odboje, ale odhaluje také příběhy lidí z aristokratických kruhů, kteří s nacisty kolaborovali. Panely ve výstavní chodbě muzea obsahují známé i objevné archivní dokumenty, rodinné písemnosti a fotografie, které kurátoři shromáždili nejen v archivních fondech, ale z velké části také ze soukromých sbírek potomků šlechtických rodů. Před očima diváků tak vyvstává pestrá a plastická mozaika lidských osudů, s nimiž se mohou seznámit do 19. listopadu. (jn)