Jičín - K nejrozsáhlejšímu festivalu poezie, který se odehrává v listopadu na desítkách míst po celé republice, se minulý týden připojila i knihovna v Jičíně. Spisovatel Václav Franc z Nové Paky si při této příležitosti připravil program Labyrint slovenské poezie, mapující poezii u našich nejbližších sousedů.

Své vystoupení pojal jako vyprávění o slovenské literatuře, zamyslel se nad některými zvláštnostmi slovenské literatury v porovnání s českou a využil přitom poznatky ze svých cest na Slovensko, kam se pravidelně vrací na mezinárodní setkání literátů. "Od roku 2003 existuje partnerství mezi klubem Duria při Turčianské knižnici v Martině a autory z Jičínska. Na Slovensko jezdíme a kontakty jsou stále živé, domů si vozíme spousty knížek současných slovenských autorů, které čteme v originále, což už není hlavně pro mladší generaci taková samozřejmost," řekl Franc. "Sám jsem se ve slovenštině zdokonalil na vojně, kde jsem byl se spoustou slovenských chalanov."

Na společných setkáních se prý mimo jiné otevírá právě otázka, jestli je vhodné mezi oběma příbuznými jazyky překládat poezii. Každý takový překlad už totiž nevyhnutelně zahrnuje invenci překladatele a podle France při překladech do světových jazyků může mít zásadní vliv i na to, jestli původní autor získá třeba Nobelovu cenu za literaturu.

"Na Slovensku se snažíme představovat naše autory a žasli jsme, kolik toho Slováci o nich vědí. Musíme si přiznat, že mnohem víc než my o slovenských autorech. To je možná takový český dluh," poukázal s tím, že ve slovenských knihkupectvích jsou české knihy v originále mnohem běžněji k dostání než naopak.

Kromě historických osobností představil hlavně současné slovenské autory, jejichž jména by se za pár desetiletí mohla objevit v čítankách, jako například Ivan Stuchlík, Peter Šrank, Andrej Šeliga, Mathej Thomka, Marika Smoroňová nebo Pavol Garan.

Václav Franc také připomněl historické souvislosti a okolnosti, které poezii v obou našich jazycích provázely. "V Čechách proběhlo národní obrození trochu dřív. Slovenština tak, jak ji známe dnes, ještě neexistovala. Teprve v roce 1843 přichází Ľudovít Štúr a začíná období, kdy vzniká ta současná slovenština. To už je v době, kdy tady Tyl píše své divadelní hry nebo Havlíček vydává noviny," připomněl Franc.

"Příští rok budeme slavit sto let od vzniku československého státu a zároveň uplyne 25 let od jeho rozpadu. Koncem roku 1992 jsem si říkal, jak to asi bude vypadat, až nebude Československo. Po letech na tom vidím i výhody, protože se díky kontaktům na Slovensku stáváme světoví," dodává s nadsázkou. (zan)