Nová Paka - Novopacký cyklista Daniel Polman dal nahlédnout příznivcům do zákulisí dalšího ze svých extrémních sportovních výkonů. Loni v červnu si přivezl bronzovou medaili ze závodu Glocknerman v Rakousku. Závodníci při něm musejí zdolat tisíc kilometrů s převýšením 17 tisíc metrů. Na konec minulého týdne připravil v novopackém kině dvě projekce s přednáškou, kde přiblížil průběh závodu i přípravy, historky a zajímavosti, a také pokřtil filmový dokument z tohoto sportovního podniku Hustej litr.

"Závod probíhá na území Alp i hlavního alpského hřebene. Pravidla jsou jednoduchá: kdo bude první v cíli, vyhrál. Jestli budete spát v hotelu a dopřávat si pětichodové menu v restauracích, to je na vás. Jen to musíte stihnout do 56 hodin, jinak nebudete ve výsledcích," vysvětluje Daniel Polman. S podporou svého sedmičlenného týmu trať zvládl v čase 45 hodin a 5 minut, a to bez spánku, a skončil na 3. místě v kategorii do 40 let.

Výborného výsledku dosáhl i přesto, že svůj trénink nepovažuje za zrovna ideální. "Trochu se vymykám klasickému modelu ultracyklisty. Ten má svého trenéra a tréninkový plán. Můj plán spočívá v tom, když máš čas, jeď na kolo. V zimě trénuju u nás, a ne na Mallorce. Většina z kluků jsou abstinenti, což já také nejsem."

Účast novopackého závodníka přitom provázela řada komplikací, se kterými se musel za podpory svého týmu vyrovnat. "V závodě nám nevycházelo vůbec nic. První zádrhel nastal na začátku při technické přejímce, kterou musí projít i doprovodné vozidlo. To jsme nevěděli a přijeli k ní s druhým autem, které nebylo oficiálně registrované. Nevyšel mi vůbec prolog na trenažéru, kde je úkolem závodníka udržet výkon 200 wattů po dobu jedné minuty. Já s wattmetrem nejezdím, takže tím jsem skončil na chvostu a měl jsem zásek 16,5 minuty hned na začátku závodu. Je logické, že závodníci vyjíždějí z Gratzu s doprovodnými vozy postupně, čemu ale nerozumím, že vám v cíli těch 16,5 minuty neodečtou. Rozhodl jsem se proto, že ztrátu stáhnu co nejdřív. Letěl jsem jako blázen, až jsme najednou byli první, nicméně bylo jasné, že jdu hlavou proti zdi," popisuje Polman.

V dešti mu navíc přestal fungovat sporttester, takže jen s obtížemi získával informace o ujetých kilometrech a aktuální rychlosti. Na zpáteční trase dokonce jednou ztratil při průjezdu městem z dohledu doprovodné vozidlo a zabloudil. Nakonec ho potrápil i soupeř, který se s ním pral o třetí místo.

"Soupeř, který jel za námi jako čtvrtý, používal neférovou taktiku. Poloha závodníka se určuje z doprovodného vozu, a tak si s námi zahrávali jako kočka s myší. Nejdříve auto jelo několik kilometrů před cyklistou, čímž vzbuzovali dojem, že je už kousek za námi. To mě vystresovalo. Na druhou stranu pak pod posledním horským sedlem auto zaparkovali, takže to vypadalo, že dole cyklista vykysnul a odpočívá. Jenže on valil nahoru, aby mě dojel," popisuje Daniel Polman, který nakonec bronzovou příčku uhájil. Film Hustej litr, který jeho účast v závodě mapuje, pak divákům v premiéře přiblížil i řadu úsměvných detailů z celého sportovního výkonu a jeho zákulisí.

"Danajským darem tohoto závodu, když ho odjedete v nějakém rozumném čase, je certifikát s oficiální kvalifikací na nejtěžší ultramaraton na světě Race Across America. Má platnost dva roky, takže se pak škrábete na bradě a přemýšlíte," naznačil Polman, k jaké metě by se mohly ubírat jeho příští cyklistické ambice. (zan)