Jičín - Převratné události husitské revoluce, které měly dopad i v evropském měřítku, nejsou sice neznámé, ale často bývají zatíženy mnoha mýty. Myslí si to historik Stanislav Bárta z brněnské Masarykovy univerzity, který právě o husitské revoluci přednášel v Jičíně na pozvání spolku Jičínská beseda.

Připouští, že husitství je v rámci našich národních dějin vyzdvihované i zatracované víc než kterékoli jiné období. Na dějiny a jejich aktéry se podle Bárty sice soudobé historické vědy snaží nahlížet kriticky, v širším kontextu a bez předsudků, přesto podle něj mezi širší veřejností stále přetrvávají nebo doznívají různé stereotypy spojené s jednostranným pohledem na osudy země a tehdejších obyvatel, což se prý týká hlavně pohledu na krále Zikmunda Lucemburského nebo na některé exponované členy šlechtického stavu té doby.

Poslednímu panovníkovi z rodu Lucemburků na českém trůnu, který v tuzemské historiografii stále postrádá objektivní zhodnocení významu v evropských a českých dějinách, věnoval Bárta část své přednášky, v níž rovněž nastínil jeho spletité vztahy k některým pánům tehdejší šlechtické obce, jakým byl například Čeněk z Vartenberka, který kromě svého rozsáhlého východočeského zboží od roku 1412 za nezletilého Oldřicha z Rožmberka spravoval i největší panské dominium v českém království.

Jenže právě jeden z nejmocnějších velmožů království bývá kritizován za častou změnu válčících stran, střídavě se přikláněl na katolickou a kališnickou stranu. Vartenberk byl například jedním z iniciátorů stížného listu, pod který se podepsalo na 450 představitelů z řad české a moravské šlechty v reakci na upálení Jana Husa. "Značná část veřejnosti i pod vlivem starší historiografie jej vnímá jako zrádce husitských ideálů. Přitom za zrádce jej považovala i strana Zikmundova, neboť byl také významným sympatizantem husitského reformního hnutí. Nemyslím si ale, že Čeněk z Vartenberka měl zájem na tom, aby byl za každou cenu na něčí straně, stejně jako velká část tehdejších pánů," míní Bárta.

Ten se snažil přiblížit i situaci konkrétně ve východních Čechách v průběhu revoluce, ale kvůli omezeným historickým pramenům je prý těžké postihnout, kteří příslušníci vyšší a nižší šlechty byli spojenci jedné či druhé strany. "V mnoha případech máme k určitému jménu v průběhu revolučních let třeba i jen jednu jedinou zmínku, také proto bych se zdráhal vynášet jednoznačné soudy," poznamenal Bárta. Východní Čechy v prvních desetiletích 15. století byly podle něj nazírány vesměs jako utrakvistické. Jednou z výjimek, pomyslných ostrovů, které tam hájily Zikmundovy zájmy, byla takzvaná Opočenská strana. Šlo o jakousi neformální skupinu reprezentovanou dvojicí pánů Půta z Častolovic a Jan Městecký z Opočna.

Obecně podle historiků nelze však zkoumat a hodnotit dobu husitské revoluce s tím, že by soudobý badatel rezignoval na bližší poznávání mentality středověkých lidí, způsobu jejich uvažování, religiozity, cítění a životního stylu. (jn)

Foto: Jiří Němeček