Blíží se termín posledního koncertu festivalu Hudba z Ráje, na kterém 31. srpna večer v kostele svatého Jana Křtitele v Újezdě pod Troskami vystoupí se sopranistkou Karolínou Žmolíkovou známý houslista Jaroslav Svěcený. Položili jsme jim tři stejné otázky.

Nebude to první koncert, na kterém spolu vystoupíte. Jak se vám spolupracuje?

J. S.: Kája je šaramantní a vzdělaná mladá pěvkyně. Ví, co chce, její zpěv je barevný a kvalitní. Vystupovala se mnou na festivalech Smiřické svátky hudby, Tóny Chodovské tvrze v Praze, Klášterecké hudební prameny či Jihočeské Nové Hrady a vždycky nadchla publikum. Já s mladou hudební generací spolupracuji dlouhodobě, je to pokračování nás muzikantů, kteří v mládí byli také přešťastní a vážili si toho, když jim někdo dal příležitost. Sám mám doma dceru houslistku a mám radost, že přebírá houslovou rodinnou štafetu...

K. Ž.: S Jaroslavem Svěceným je skvělá spolupráce. Je to profesionál a k tomu ještě fajn člověk. Letos jsem s ním vystupovala hned na třech jeho festivalech a z toho hned na dvou zahajovacích koncertech - na Tónech Chodovské tvrze v Praze a na Jihočeských Nových Hradech -, z čehož usuzuji, že i pro něho je spolupráce se mnou příjemná. Vedle něho pravidelně spolupracuji ještě s kytaristou Lubomírem Brabcem, se kterým jsme dobrými přáteli a po hudební stránce si skvěle rozumíme, což je na pódiu důležité.

Kostel svatého Jana Křtitele v Újezdě pod Troskami je znám svou mystickou atmosférou. Zajímalo by mě, nakolik vnímáte atmosféru místa, kde koncertujete.

J. S.: Vnímám velmi intenzivně energii, harmonii a celkovou atmosféru každého místa, kde vystupuji. Nejen chrámové, ale i další historické prostory prostupuje energie našich předků, někdy je tato energie velmi intenzivní a pozitivně naladěná. Do těchto míst se opravdu rád vracím. Nemám nic proti moderním stavbám, ve kterých také poměrně často hraji, ale ty dýchají úplně jinak.

K. Ž.: Ke každému koncertu a tím pádem i k místu přistupuji velice individuálně. Některá místa mě samozřejmě osloví více, jiná méně, ale co se týče konkrétně kostela svatého Jana Křtitele, je to opravdu mystické a krásné místo, což ještě podporuje skutečnost, že máme s rodinou nedaleko odtud chalupu. A já mám k Českému ráji, kam jezdím od dětství, velice hluboký citový vztah. Jsem tu zkrátka doma.

Své koncerty pravidelně provázíte mluveným slovem. Můžete k tomu něco dodat?

J. S.: Celý život komunikuji s publikem nejen hudebně, ale také verbálně, jelikož jsem tvor veskrze společenský (úsměv). Každý koncert je pro mne nejen hudební, ale také mezilidsky zážitkové setkání. Žmolíkovi jsou moji dlouholetí a blízcí přátelé i proto, že mají dar přirozené komunikace.

K. Ž.: Ze začátku to bylo hodně náročné, než jsem si na to zvykla a mluvené slovo si osvojila. Když jsem zpívala, myslela jsem na to, co budu říkat, a naopak. Texty jsem si dokonce doslova psala a byla pak na sebe naštvaná, když jsem něco zapomněla říct. Po čase jsem ale přišla na to, že je to hloupost. Dnes už se textem nenechám svazovat. Mluvím, jak se říká, "jak mi zobák narostl", a říkám si, že jsem především zpěvák, a ne řečník, a lidé mě tak berou a jsou rádi, když jim k tomu, co zpívám, něco povím. Hodně jsem se nechala inspirovat tátou, který je zkušený moderátor. (Václav Žmolík, známý z televize i rozhlasu. Pozn. autora) Ten mi vždycky říkal, že bych měla něco málo povídat, a radil mi jak. A Jaroslav je samozřejmě v uvádění svých koncertů suverén. Jen tak ho nic nerozhází. Dokáže spatra mluvit i německy nebo anglicky, v tom mám ještě mezery.

I koncert 31. srpna v Újezdě pod Troskami Jaroslav Svěcený jistě svým slovem doprovodí. Vstupenky můžete zakoupit v MIC v Jičíně na Valdštejnově náměstí, v MIC na náměstí Míru v Sobotce nebo přímo na místě před koncertem, který začíná v 19 hodin. Václav Srbek

Foto: Julie Jandová