Lázně Bělohrad - Příznivce železniční historie i obdivovatele dobové techniky potěšila poslední zářijový pátek vzpomínková jízda legendárního motorového vozu M 260.001, přezdívaného Stříbrný šíp.

Před lety zrenovovaný vůz projel na trase mezi Prahou, Novou Pakou a Lomnicí nad Popelkou. Na své cestě se zastavil i na nádraží v Lázních Bělohradě. Lidé tak mohli při letmé prohlídce posoudit vzhled i technické provedení 80 let starého vlaku, který představoval prvorepublikový luxus na železnici. Kvůli druhé světové válce však zůstalo pouze u výroby jediného exempláře, který ovšem nenašel uplatnění ani v poválečném Československu a v padesátých letech byl stažen z provozu. Poté vůz neutěšeně chátral a teprve před pár lety rozpadající se vrak prošel důkladnou renovací za zhruba tři desítky milionů korun. Předloni České dráhy Stříbrný šíp znovu vrátily na koleje pro příležitostné nostalgické jízdy. Znalci považují Stříbrný šíp za na svou dobu zcela mimořádně technicky zdařilý dopravní prostředek, který oceňují také pro jeho designově propracovaný exteriér i interiér. Jde o jediný vyrobený rychlíkový motorový vůz M 260 z dílen pražské ČKD, kde jej postavili ve spolupráci s firmou Praga, a vedle Slovenské strely je označován za vrchol předválečného umění československých železničních konstruktérů. Veřejnosti se vůz poprvé představil 14. března 1939. Od té doby však většinu času trávil odstavený na slepé koleji a do běžného provozu byl nasazen jen zřídka, na protektorátních tratích pro něj nebylo uplatnění a později jejich technický stav nepřál takzvaným expresním spojům. Stříbrný šíp přitom během zkoušek dosáhl rychlosti 130 kilometrů v hodině, jenže jeho dalšímu vývoji zabránila válka a v roce 1957 byl definitivně odstaven. Z původního vozu se do dnešních dnů dochoval podvozek, skříň a některé ovládací prvky. Původní osmiválcové naftové motory ČKD dlouhá léta sloužily jako záložní zdroje energie v karlínském divadle. Během kompletní obnovy byl renovovaný prototyp rychlíku osazen novými pohonnými jednotkami značky Tedom. Znovuvzkříšení čtyřnápravového motorového vozu s kapacitou přibližně šedesáti míst hradil Výzkumný ústav železniční. (jn)