Spojuje je vůle ke svobodě, pevnost charakteru a čisté srdce...

18. 01. 2019 Zprávy « zpět

V životě jsou okamžiky, které zanechávají nesmazatelné stopy v naší paměti. Bohužel jich není tolik, o to více si však jejich výjimečnost pamatujeme. Pro Jičínské, a zejména pro učitele a žáky VOŠ a SPŠ to bylo letošní předávání ocenění účastníkům protikomunistického odboje, protože mezi osmadvaceti oceněnými byl i náš kolega a učitel, pan PhDr. Josef Novotný. Tuto pro nás výjimečnost znásobil i rok udělení - 2018 - zrcadlení osmiček v historii našeho národa až do roku 1918. Rok, kdy jsme si připomínali události bouřlivé, radostné i ty tragické a kdy jsme se inspirovali osobnostmi, které nás svým myšlením a postoji stále motivují a posouvají kupředu.

V pondělí 19. listopadu 2018 v Konferenčním sále Vojenského klubu Praha 6 předala náměstkyně ministra obrany JUDr. Alena Netolická ocenění přímým účastníkům protikomunistického odboje. Slavnostního aktu se zúčastnili ředitel Ředitelství speciálních sil MO brigádní generál Pavel Kolář, ředitel odboru pro válečné veterány plukovník gšt. Eduard Stehlík a arcibiskup pražský Dominik kardinál Duka. Ministr obrany udělil panu Josefu Novotnému Pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu za autorství přepisů a šíření exilové a samizdatové literatury, kterou vydával v edici NOS. Pro středoškolského profesora, bývalého poslance Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum po sametové revoluci, zakládajícího člena Závěsného divadla a současného radního to nebyla premiéra. Již v roce 2008 z rukou tehdejšího starosty města obdržel Cenu města Jičína za celoživotní pedagogickou činnost a přínos pro rozvoj kulturního dění v Jičíně. Gratulujeme!

Dodatek pro oceněného XX...mezi knihami, s knihami a o knihách... Žákovskou knihovnu ze tří stran rámují dřevěné police, na kterých leží více či méně zaprášené knihy v obalech více či méně vyšisovaných nebo zcela nových zářících barvami, které naznačují čtenářům šedivost i rozmanitost lidského života. Příhodné místo! Opatrně pokládám několik svazků knih na svůj pracovní stůl. Mé ruce s pokorou přejíždí po na první pohled nezajímavých brožurách v měkkých papírových deskách, které omšelostí dokazují, že prošly nevyčíslitelným množstvím rukou lidí toužících po obyčejné pravdě. Teprve po otevření se setkávám s pány Seifertem, Hrabalem, Pavlem, Havlem, Orwellem... Průklepový papír je lehoučký a jeho tak typické šustění dodává této chvilce neopakovatelnou atmosféru - mé oči hltavě letí po řádcích strojopisu, a tak začínám cítit souznění se všemi těmi, kteří mnohem a mnohem dříve v úplně jiné atmosféře, atmosféře strachu, ale se stejným nadšením nasávali jednotlivá slova, věty, kapitoly ... cítím tu sílu, která z knih přechází do čtenáře a přesvědčuje ho, že i on může v rámci svých možností svět měnit. Školní zvonění mě vytrhuje z příjemného snění.

Pane profesore, děkuji jménem kolegů za ubezpečení, že učitel musí být pro žáka nejen profesionálem a příkladem, ale musí ho vést k sebevědomému občanství, děkuji jménem češtinářů za přestávky naplněné pábitelskými vyprávěními, na která se všechny těšíme a hltáme Vaše slova, gesta, a hlavně děkuji jménem obyčejných lidí, že jste "...neztratil smysl a touhu po životě v pravdě..." (V. Havel) a že víte, "...že dnešnímu světu není třeba nenávisti, nýbrž dobré vůle, ochoty, shody a spolupráce...". (K. Čapek). Jste pro nás inspirací. PhDr. Irena Bílková