Jičín - Z třetího největšího izraelského města, z přístavní Haify, dorazil do Jičína Gabi Loebl, potomek jičínské rodiny Guthů, jejíž členové s jedinou výjimkou zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Spolu s místními si v neděli v synagoze připomněl výročí lednových transportů židovských obyvatel do Terezína.

Gabi Loebl v bývalé židovské škole vyprávěl také o dobrodružném pátrání po svých předcích. V Jičíně je přitom teprve podruhé, poprvé se sem podíval loni.

"Věděl jsem, že moje maminka žila v Jičíně, a tak mě napadlo, že zkusím poslat krátký e-mail do jičínského informačního centra. Říkal jsem si, třeba mi poradí, na koho bych se mohl obrátit při svém pátrání po svých předcích a kdo by mi tady pomohl se zorientovat. A byl jsem ohromen, protože ani ne do deseti minut mi přišla odpověď s kontaktem na paní Terezu Dubinovou, která mi od té doby spolu s další badatelkou Annou Sedláčkovou ohromně pomáhá," líčí poměrně dobrou češtinou Gabi Loebl, který se rodný jazyk svých rodičů naučil doma.

"Moji rodiče odešli do Izraele na konci čtyřicátých let, ale můj tatínek se hebrejsky nikdy už pořádně nenaučil, doma se mluvilo hodně česky. Jako malý chlapec jsem při nástupu do školy hebrejsky ani neuměl," dodává s úsměvem.

Snaží se prý uchovat vzpomínky na rodinné kořeny kvůli dětem a dalším generacím. V Jičíně i na jiných místech proto pátrá v archivních a muzejních dokumentech. I on tím zároveň pomáhá s odkrýváním zapomenuté historie, která se týká někdejší židovské komunity. Pomáhá přiblížit dosud nejasné osudy lidí.

Rodina Guthů v Jičíně působila dlouho před druhou světovou válkou a právě do ní se přivdala i maminka Gabiho Loebla Herta, která původně pocházela z jihočeských Budějovic. "V lednu 1943 byli jičínští Židé povoláni do transportu, z vlakového nádraží odjelo bezmála devadesát lidí. Moje maminka byla jediná z jičínské rodiny Guthů, kdo válku přežil. Celou ji strávila v Terezíně. Uměla velmi dobře psát na psacím stroji a to jí nejspíš zachránilo život, protože konce války se dočkala jako pracovnice v kanceláři," vypráví.

V Jičíně po válce získala zpět dům v Havlíčkově ulici a v roce 1949 se znovu provdala, když si vzala Adolfa Loebla. "Majetek pak vzápětí prodala a společně s manželem odešla do Izraele. Já jsem se narodil v roce 1951 a dodnes bydlím kousek od Haify, na stejném místě. Žijí tu i moje tři děti a také vnoučata," líčí s úsměvem Gabi Loebl na závěr svého vyprávění, v němž vzpomínal na své dnes už nežijící rodiče. Do Čech jezdí příležitostně už přes třicet let, zpočátku i v doprovodu svého otce, který byl v době holokaustu povolán do Terezína a tam se stal členem takzvaného aufbaukommanda, stavební čety, která od podzimu 1941 připravovala Terezín pro židovské vězně. Později se dostal do Osvětimi, avšak krátce nato byl převezen do pracovního tábora Schwarzheide u Drážďan. Válku přečkal a nakonec se dožil vysokého věku. Svou ženu přežil o pár desetiletí.

Pohnuté osudy za druhé světové války měla řada rodin. Podle záznamů z jičínské kroniky nacisté odvlekli z Jičína do Terezína 88 židovských obyvatel. Z vlakového nádraží směrem na Mladou Boleslav odjížděli ve čtyři hodiny ráno a s sebou si mohli vzít pouze nejnutnější věci do padesáti kilogramů. Téměř všichni účastníci transportu zemřeli, nacisté je zavraždili například v Osvětimi nebo v dalších vyhlazovacích táborech. Zpět se vrátili pouze čtyři lidé. (jn)