Nová Paka - František Gross a Ladislav Zívr, dva novopačtí rodáci, umělci, celoživotní přátelé. V době, kdy od narození obou jmenovaných v krátkém rozpětí uplyne 110 let, jejich životní a umělecké cesty přiblížil Jaromír Typlt přednáškou v novopacké knihovně. Osudy i rozdíly v povahách dvou někdejších členů slavné umělecké Skupiny 42 mu pomohla zmapovat korespondence i svědectví jejich současníků. Malíř a grafik František Gross se narodil 19. dubna 1909, sochař Ladislav Zívr jen o málo později, 23. května.

"Jak ho lidé líčí, Gross byl jiskrný, neklidný člověk, který neustále přicházel s nějakými podněty. Kdežto Zívr, jak jsem ho poznal i na základě četby deníků, potřeboval nějaký čas, aby něco zpracoval. Gross byl rychlá štika, Zívr přece jen měl hrnčířskou, pomalejší náturu, což se projevilo v životech obou autorů i z hlediska politického," poukázal Jaromír Typlt. Právě na Grossův podnět ostatně začal Zívr modelovat a zatoužil být sochařem.

Do tvorby obou vrstevníků zasáhne znatelně nástup režimu od roku 1948, kdy dali komunisté najevo, že surrealismus je passé a že je žádoucí umění pro dělníky, které bude oslavovat práci a režimní současnost. To také předznamenalo konec Skupiny 42. "Gross se velmi rychle stal zastáncem této tvrdé linie. Zívr je nejprve také ještě nadšený komunista, ale v Nové Pace to není žádné terno. Navíc věděl, že je na špatné cestě," míní Typlt, který o packém sochaři sestavil i knižní monografii. Zívrovo rozčarování z uměleckého vývoje ilustrují autentické deníkové záznamy.

Určitým zadostiučiněním pro něj mohly být příznivé kritiky v závěru jeho života, kdy se podle některých pohledů umělecky "zachránil". "Dá se říct, že v 60. a 70. letech se pozice obou umělců pomalu obrátily. Gross už trpěl nadprodukcí a nevyvíjel se. Po celý život byl Gross ten viditelnější, úspěšnější, ale v roce 1979 překvapil Zívr na výstavě v Praze," tvrdí Typlt s odkazem na dopis Jindřicha Chalupeckého. (zan)