Jičín - Ačkoliv se v učebnicích dějepisu mohou ještě dnes školáci dočíst o Slavníkovcích coby mocném rodu, který měl být v raném středověku konkurentem dynastie Přemyslovců, a proto je vládnoucí kníže Boleslav II. nechal roku 995 vyvraždit, tato představa v moderní české historiografii vzala za své. Přesvědčit se o tom mohli i účastníci přednášky historika Davida Kalhouse.

Jak vyplývá ze soudobých poznatků historiků, úloha Slavníkovců v čele s jejich nejznámějším představitelem sv. Vojtěchem v českých dějinách se v minulosti dost přeceňovala. Podle Kalhouse je zcela nepravděpodobné, že by za vyvražděním Slavníkovců na Libici roku 995 stáli Přemyslovci, že by šlo o jejich promyšlený záměr. Hypotézu o příčině tragického konce Slavníkovců, jejichž hradiště u Cidliny dobyla družina knížete Boleslava II. a Přemyslovci si díky tomu na českém území zajistili rozhodující převahu k sjednocení do té doby rozštěpeného raného státu, dnes už většina historiků nepovažuje za správnou.

Nicméně rodina Slavníkovců prý patřila do horních pater tehdejší evropské společnosti, a to i dřív, než se na scéně objevil sv. Vojtěch. Některé prameny naznačují, že Slavníkovci byli spřízněni a navázáni na Přemyslovce a snad i na saskou panovnickou dynastii Otonů. Na druhou stranu se díky novějšímu bádání podstatně zredukovala představa o rozsahu jejich panství. Doména Slavníkovců podle některých dřívějších představ zasahovala obrovská území dnešních jižních a východních Čech. "Dnes se předpokládá, že Slavníkovci drželi Libici, Malín a snad Kouřim," podotkl David Kalhous.

Absence a nebo ne zcela jasná věrohodnost písemných pramenů domácích i zahraničních kronikářů a legendistů omezují hlubší poznání dávných událostí, které se odehrály před víc než tisíci lety. Jednou z možných příčin vyvraždění Slavníkovců na Libici byl možná akt krevní msty, za nímž mohli stát někteří příslušníci jiných předních rodin. Dobové prameny popisují, že se předáci vládnoucí družiny dostali do sporu s pražským biskupem Vojtěchem Slavníkem, který se rozhodl poskytnout v kostele azyl nevěrné ženě jednoho z nich. Kalhous připouští, že impulz k útoku na Libici tak mohl přijít třeba od Vršovců, kteří měli na pražském knížecím dvoře významné postavení.

Jestli za masakrem na Libici byly i důvody, které měly rovněž politický, případně dokonce i mezinárodní rozměr, zůstává nejasné. Téměř s jistotou lze prý ale vyloučit, že by tento akt byl rozhodujícím krokem na cestě ke sjednocení dosud údajně nejednotného raně středověkého českého státu, jak dřívější česká historiografie ještě v průběhu minulého století většinově předpokládala. (jn)