Jičín - Unikátní pohled do historie cechovních společenství a řemesel nabídla komentovaná prohlídka jičínského Státního okresního archivu, jehož pracovníci se v pondělí připojili k oslavě Mezinárodního dne archivů. Zájemci se mohli vydat za tajemstvím cechů, jejichž počátky v Čechách sahají až do středověku, do časů panovnického dvora Přemyslovců. Řadu listin mohli lidé spatřit vůbec poprvé.

"Rozvoj řemesel a cechů úzce souvisel s rozvojem měst, počátky cechovních organizací na českém území můžeme tedy klást do konce třináctého století, i když nejstarší známá cechovní artikula pocházejí z Prahy z roku 1318. Jde o artikula pražských krejčí," vysvětlila archivářka Radka Janků. Dodává, že v menších poddanských městech byla situace poněkud jiná, neboť nástup cechů tam byl pozvolnější. Přímo na Jičínsku jsou nejstarší dochovaná cechovní privilegia datovaná rokem 1492, kdy je obdrželi hořičtí hrnčíři.

Archiváři si tento typ listin vybrali k podrobné prezentaci právě proto, že patří k těm vůbec nejstarším, a také proto, že o nich mají dokonalý přehled a navíc dokumenty tohoto typu jsou svým výtvarným provedením neobyčejně působivé.

Bohužel ne všechny historické materiály přečkaly do dnešních dnů. A tak zatímco lze v archivu obdivovat třeba artikula cechu pekařů a mlynářů z Radimi, nejstarší doklady spojené s činností jičínských cechů se nedochovaly, ačkoliv se o nich ještě na začátku dvacátého století zmiňuje soupis muzejních sbírek. Pak ale stopa nenávratně mizí.

Zpočátku se cechovní statuta psala na pergamen, později začala získávat podobu knihy. Bylo také běžné, že se více řemesel spojovalo do jednoho cechu. "Artikula byla souhrn pravidel a nařízení, která popisovala, jak se měl každý člen společenství chovat. Například pokud se někdo chtěl stát mistrem, musel být ženatý a vést řádný a zbožný život a plnit další nařízení," přiblížila archivářka. Řemeslníci se společně účastnili třeba církevních obřadů a také mohli lépe prosazovat své zájmy vůči státní nebo vrchnostenské moci. Přístup do cechu byl zpoplatněn, stejně jako řada jiných úkonů. Vstup do cechu byl ovšem nutností pro každého, kdo chtěl legálně provozovat řemeslo.

Návštěvníci archivu si mohli dále prohlédnout pamětní cechovní knihy, do kterých řemeslníci zapisovali například přijaté mistry, učedníky a tovaryše i jiné záznamy. Pozoruhodné jsou i vandrovní knížky a tovaryšské listy, které zpravidla zdobí veduty měst. I díky nim patří zřejmě k těm nejpůvabnějším, dodnes dochovaným archiváliím. Patří k nim třeba i mistrovské listy, osvědčení o složení závěrečné mistrovské zkoušky. A k vidění v jičínském archivu bylo například i krásně zpracované razidlo ševců z Nové Paky z roku 1679 nebo různé pečeti na vystavených listinách. (jn)