Jičín - Pořádná porce odvahy, odhodlání a také příslovečná špetka štěstí stojí za mimořádným výkonem jičínského dálkového plavce Michala Slaniny, který letos v létě překonal legendární kanál La Manche. Je jedním z čtyřiadvaceti Čechů, kterým se to dosud povedlo.

V neklidných a chladných vodách Lamanšského průlivu přes dvanáct hodin bojoval s nástrahami mořských proudů, metrovými vlnami a s psychickým vyčerpáním. Od anglických břehů směrem k pobřeží Francie za tu dobu uplaval neuvěřitelných zhruba pětačtyřicet kilometrů. Díky nezdolné vůli slavil úspěch.

Mořská úžina zvaná kanál La Manche oddělující Velkou Británii od kontinentální Evropy měří na mapě sice kolem čtyřiatřiceti kilometrů, ale pro plavce jde jen o orientační číslo. Výkon jim totiž ztěžuje silný příliv a odliv, a hlavně nevyzpytatelné proudy, které je průběžně zanášejí, takže ve skutečnosti překonávají delší vzdálenost. Není to však jediná záludnost. Logisticky náročné je i samotné stanovení termínu přeplavby. Vzhledem k povinné registraci a limitovanému pořadníku plavců se volný termín v diáři hledá měsíce, či spíše roky dopředu.

Devětadvacetiletý Michal Slanina s dálkovým plaváním začal poměrně nedávno. K tomu si přibral ještě jednu disciplínu - zimní plavání. V něm se záhy propracoval mezi světovou špičku, což loni v březnu v estonském Talinu potvrdil ziskem titulu mistra světa ve své kategorii.

Kolik let se vytrvalostnímu plavání věnujete a jak jste se k němu vlastně dostal?

Prvních dálkoplaveckých závodů jsem se zúčastnil v roce 2015. Původně jsem ale zhruba dvanáct let dělal judo, jenže kvůli úrazu jsem s ním musel ve dvaceti skončit. Delší dobu jsem se pak žádnému sportu systematicky nevěnoval, jen jsem si občas zašel do bazénu rekreačně zaplavat. Tam si mě časem všimli lidé z jičínského plaveckého oddílu a nabídli mi, jestli nechci plavání zkusit i na závodní úrovni. Začínal jsem na tříkilometrových tratích, které se u dálkových plavců považují spíše za sprinterské. A pravdou je, že mě to chytlo. Každý rok jsem se pak ve výkonnosti posouval a své sportovní cíle navyšoval, a to až k letošnímu vrcholu.

Co všechno musí člověk dopředu podstoupit, pokud se rozhodne absolvovat tak nevšední podnik, který se většině běžných smrtelníků nejspíš jeví jako výkon na hranici lidských možností, ne-li už za ní?

Na samotném začátku musí být odhodlání, že ten kanál chcete opravdu překonat. Důležitý je samozřejmě trénink, ale hodně náročná bývá i příprava po stránce logistické. To není vůbec jednoduché, musíte vyjednat řadu věcí.

V čem organizační příprava spočívá?

Nejprve se musíte rozhodnout, s jakým lodivodem chcete kanál překonat. Channel Swimming Association, která povoluje, organizuje a sleduje všechny pokusy o přeplavání kanálu, registruje šest nebo sedm lodivodů, které můžete oslovit s žádostí o zaslání nabídky volných termínů. Kanál se totiž plave jen pár měsíců v roce, nejčastěji v červenci a srpnu. Je nutné ale počítat s tím, že ideální termíny na přelomu července a srpna nebo v druhé půli srpna bývají hodně dlouho dopředu rezervované. Čekací doba na volný termín proto trvá klidně i dva až tři roky, v mém případě termín původně vycházel na srpen 2021. Naskytla se mi ale nečekaná možnost odkoupit letošní červencový termín od české plavkyně Terezy Macholdové, která kvůli zdravotnímu stavu pokus odložila. Asociace dále vyžaduje například potvrzení o lékařském vyšetření a také věrohodný doklad o tom, že jste zvládl uplavat alespoň šest hodin ve vodě, která má do šestnácti stupňů Celsia. To jsou základní vstupní podmínky při registraci.

A jaké podmínky platí pro samotnou přeplavbu?

Asociace uznává jako regulérní pouze takový výkon, během kterého na sobě máte krátké plavky, jednu plaveckou čepici a brýle do vody. Nic jiného povoleno není.

Co počasí, jakou roli hraje?

V podstatě zásadní. Lodivod, který s vámi komunikuje před vyplutím, se každého účastníka ptá, jakou rychlostí kdo plave a jak dlouho dokáže tempo udržet, případně po kolika hodinách tempo klesá. Podle toho pak vypočítá a stanoví nejvhodnější trajektorii vaší trasy. A z vašich schopností také usoudí, za jakého počasí s vámi na moře vypluje. Může se proto stát, že za celou dobu vašeho termínu, kterému se říká spring tide a který trvá několik dní, vás počasí do vody vůbec nepustí.

Odkud kam se vlastně plave a kolik hodin plavec stráví ve vodě?

V současné době se plave pouze od anglických břehů směrem k francouzskému pobřeží. Směr plavby není tak výhodný, jako když plavete opačně, protože proudy u Francie jsou o hodně silnější. Doba plavby je různá, závisí jak na výkonnosti plavce, tak i na počasí a také na mořských proudech. Jinak samotná plavba začíná při odlivu, což bývá většinou v noci nebo nad ránem. Já jsme startoval v půl páté ráno, takže ještě za tmy. Na čepici a na plavky mi připevnili světélkující blikačky, abych byl vidět. Podobným způsobem je osvětlena i loď a její bezprostřední okolí, ve kterém se pohybujete. Tímto způsobem jsem plaval asi hodinu a půl až do rozednění.

Kolik je to vůbec kilometrů přes průliv?

Vzdušnou čarou je to zhruba třicet čtyři kilometrů, ale skutečně překonaná vzdálenost závisí na podmínkách a rychlosti plavce. Platí úměra, že čím je plavec rychlejší, tím méně toho naplave. Já jsem nakonec urazil vzdálenost přibližně čtyřicet pět a půl kilometru. Jsou tam proudy, které vás tlačí jedním a pak zase jiným směrem, takže plavec v moři opíše jakousi hyperbolu. Pokud vás proudy víc stáhnou, pak musíte jednoduše počítat s tím, že si o dost víc zaplavete. Proudy je ale možné také vhodně využít a lodivodové to umí. Ve skutečnosti je to značně individuální, někdy vám pomohou a jindy vás zbrzdí, ale jejich překonání je pro zdárné dokončení plavby zásadní. Bez podpory lodivoda hrozí, že by proudy mohly plavce odnést až na volný Atlantik.

Říká se, že velkým nepřítelem dálkových plavců bývá chlad a také medúzy. Je to pravda?

Teplota vody se v našem případě pohybovala nejprve kolem patnácti stupňů a blíž k Francii se ohřívala až na nějakých sedmnáct a půl stupně. Vzhledem k tomu, že jsem měl za sebou už třetí sezonu zimního plavání, chladu jsem se vyloženě nebál. Pro řadu plavců ale představuje chladná voda problém, stává se, že pokus ukončí kvůli podchlazení organizmu. Co se týká medúz, ty bývají obávaným nepřítelem plavců, protože jejich žahnutí není příjemné, pálí asi jako kopřiva. Viděl jsem je pod sebou, ale že bych spatřil celé hejno, jak je popisují někteří plavci, to se mi nestalo.

Měl jste s sebou nějaký doprovod?

Na plavidle lodivoda Rega Brickela byl kromě rozhodčího i můj doprovodný tým, který se mi po celou dobu plavby staral o pravidelné přísuny potravy. Občerstvení mi podávali na dlouhé teleskopické tyči rovnou z lodě, pravidla zakazují, aby se plavec na lodi někoho dotýkal. Energii jsem doplňoval zejména přísunem iontových nápojů a také obyčejnou kolou. S sebou jsem měl připravené banány, piškoty, čaj a teplý vývar, abych se mohl i trochu zahřát. Nicméně po zhruba třech hodinách jsem zjistil, že mi napuchl a rozpraskal vlivem slané vody jazyk natolik, že jsem nebyl schopen přijímat jinou stravu než v tekuté formě. V úvahu tak přicházely maximálně piškoty rozmáčené v čaji, nakonec mi ale stačily jen nápoje. Asi i proto, že jsem se hodně najedl den předtím. Nemusel jsem tedy zbytečně zpomalovat.

Přišla na vás nějaká krize, uvažoval jste, že byste pokus o překonání kanálu vzdal? Nebo jste si stále věřil?

Vyloženě krizi jsem neměl, i když nástrah ve volném moři čeká na plavce hodně. Jsou to proudy, vlny, teplota vody a podstatná je i samotná délka trasy a doba plavby, na kterou se každý musí mentálně připravit. V mých očích byla největší hrozbou mořská nemoc, ale ta naštěstí nepřišla. Neměl jsem žádné křeče, a tak nejdůležitější nakonec bylo udržení dobrého psychického stavu. Není totiž jednoduché, když se břehy, které by se od vás měly vzdalovat, vůbec nevzdalují, a naopak ty břehy, které by se k vám měly už blížit, se stále neblíží. Anglické břehy jsem sledoval osm devět hodin, a přitom v tu dobu jsem měl už zřetelně vidět pobřeží Francie. Zatímco anglické pobřeží bylo krásně zalité sluncem, to francouzské dlouho tonulo v mlžném oparu. To ubírá hodně sil a k tomu roste pocit, že se kvůli silnému proudu držíte na místě, a nebo dokonce couváte. V takové situaci jste několik hodin a přitom udržujete strojové tempo nebo se pokoušíte i zrychlit. Fyzická příprava hraje důležitou roli, ale stejně zásadní je i psychika, co vám hlava dovolí.

Co obnáší tréninková příprava?

Někde jsem četl, že plavec by měl naplavat asi dvě stě kilometrů měsíčně, a pak by neměl mít s Lamanšským průlivem problém. Znám ale plavce, kteří zdolávali polovinu a pokus úspěšně zvládli. Sám jsem si původně říkal, že bych asi rok systematicky trénoval a každý týden naplaval kolem pětadvaceti kilometrů. Jenže plány na jaře vzaly za své a vše nabralo úplně jiný spád. Termín pro pokus o překonání kanálu jsem totiž odkoupil od jiné plavkyně už na letošní rok. To vše v době, kdy jsem už vedl přípravu na standardní sezonu. Narychlo jsem proto v květnu jednorázově zvedl tréninkové objemy a do programu víc zapojil plavání venku pod širým nebem a také začal zkoušet občerstvovací techniky.

Kolika Čechům se povedlo přeplavat kanál La Manche?

Od doby Františka Venclovského, který byl v roce 1971 první, jsem v pořadí čtyřiadvacátým Čechem. Tuším, že celkem tuzemští plavci absolvovali asi třiačtyřicet pokusů o přeplavbu a zatímco někteří to zvládli opakovaně, jiní zůstali neúspěšní. Počet plavců se postupně zvyšuje, nadále se však jedná o extrémní záležitost. Od roku 1875, kdy La Manche překonal historicky první člověk, britský kapitán Matthew Webb, asociace Channel Swimming association celosvětově eviduje dohromady 2417 sólo i štafetových přeplaveb. Samotných sólo pokusů je zatím necelých 1600.

Máte před sebou ještě nějakou plaveckou výzvu?

Rád bych se ještě pokusil přeplavat například Gibraltarský průliv mezi Španělskem a Marokem. Jinak do elitní sedmičky dálkových plaveckých výzev patří ještě Severní průliv mezi Skotskem a Irskem, dále průliv Catalina mezi ostrovem Santa Catalina a Kalifornií, Cugarský průliv mezi ostrovy Honšú a Hokkaidó, průliv Molokai mezi ostrovy Oahu a Molokai na Havaji a Cookův průliv u Nového Zélandu. Překonáním lamanšského kanálu pro mě tento sport určitě nekončí, láká mě další podobná přeplavba a také chci pokračovat v Českém poháru zimního plavání i v poháru dálkového plavání. (jn)