V pátek 2. srpna v 10 hodin se sešla u hlavního vchodu na jičínský hřbitov na Novém Městě vzhledem k slunnému počasí početnější skupina, kolem 25 zájemců, aby vyslechla zajímavý a poutavý výklad PhDr. Evy Bílkové ze Státního okresního archivu v Jičíně o jičínském hřbitově a významných osobnostech, které zde odpočívají svůj věčný sen.

Je zde pohřbeno mnoho lidí z řad spisovatelů, lékařů, právníků, starostů města, archivářů, vojáků, hudebních skladatelů, kněží a herců, kteří se zasloužili o město Jičín, o jeho rozkvět a rozvoj. Ve svém dětství jsem z úst mé moudré babičky často slýchal slova písně: Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená, do tebe sejí se nejdražší semena! A skutečně dle mnohých jmen na náhrobcích zde odpočívá elita našeho národa. Byla nám připomenuta dvě díla o jičínském hřbitově. Jedno je z pera profesora jičínského gymnázia Františka Kasky "Z říše věčného klidu", kde byly zmapovány významné náhrobky až do 2. světové války.

Druhá publikace "Procházka jičínským hřbitovem" z roku 2012 je pak od nedávno zesnulého pana profesora Vladimíra Úlehly. U boční kaple hřbitovního kostela Panny Marie de Sale jsme vyslechli od PhDr. Evy Bílkové výklad o počátcích jičínského novoměstského hřbitova, založeného v době Valdštejnově roku 1629 spolu se hřbitovním kostelem, a o jeho rozvoji a způsobu pohřbívání. První občan z Jičína byl zpopelněn roku 1912. Samozřejmě že hřbitovy byly zakládány i u dalších jičínských kostelů, a to u nynějšího kostela sv. Ignáce (původně zasvěcen sv. Jakubu) a u již dávno zaniklého kostelíka sv. Jana Křtitele Pod Koštofrankem; tyto hřbitovy však byly v minulosti zrušeny. Jičínské tři církevní hřbitovní pozemky na Novém Městě spolu s původní márnicí pak byly darovací smlouvou se zřízením věcných břemen ze dne 17. ledna 2007 převedeny Římskokatolickou farností - arciděkanstvím Jičín do vlastnictví města Jičína. O několik let později, a to 17. 5. 2017, převedl uvedený církevní subjekt do vlastnictví města Jičína i márniční kapli uprostřed hřbitova, odkud se v minulém století konaly nekatolické pohřby. Protože před rokem 1989 snahou vládnoucí komunistické strany bylo i potlačování a omezování církevních pohřebních obřadů v kostelích, začala se v Jičíně v osmdesátých letech minulého století stavět vedle hřbitova smuteční obřadní síň, kde se první pohřební obřad uskutečnil roku 1987.

Oproti pěknému článku MUDr. Viléma Hofmana z Libáně Cestičkami jičínského hřbitova v Nových novinách dne 19. 7. si dovolím připomenout, že na jičínském hřbitově nalezly místo posledního odpočinku tyto osobnosti: Jan Karel Kneis, významný jičínský měšťan, který se zasloužil o obnovu jičínského gymnázia po zrušení gymnázia jezuitského po roce 1773, Ladislav Sehnal, jičínský novinář, zakladatel časopisu Krakonoš, Augustin Seifert, vlastivědný pracovník, propagátor pospolitosti jičínských studentů, Marie Pešková, babička herce Ladislava Peška, starostové Jičína František Dollanský a Václav Fejfar, dědeček spisovatele Václava Čtvrtka, rodina měšťanů Rutteových (pomník s třemi krásnými pískovcovými sochami andělů), památkář PhDr. Jaroslav Wágner, poštmistr Robert Příhoda, který se zasloužil roku 1877 o vybudování současné budovy jičínské pošty v Šafaříkově ulici čp. 142, profesor Antonín Houba, historik a muzejní pracovník, vzdělavatel jičínských studentů, děkan P. Josef Vomočil, ministr techniky Alois Vošahlík, poslanec Prozatímního NS 1945-1946, předseda Čsl. astronomické společnosti, předseda ČSL v okrese Jičín od května 1945 až do listopadu 1945, který tragicky zahynul při autohavárii u Sobotky, PhDr. Karel Kazbunda, významný archivář a historik, hudební skladatel Béda Křídlo, herečka Věra Ferbasová, spisovatelka Irma Geisslová, rodina průmyslníka Františka Knotka a jeho bratří, lékaři MUDr. František a Gustav Kukulové a MUDr. František Pelikán, kteří se zasloužili o jičínskou nemocnici a byli vynikajícími chirurgy své doby, a prof. MUDr. Antonín Fingerland, významný patolog, který se k Jičínu vždy hrdě hlásil. Nelze opomenout známé jičínské advokáty JUDr. Františka a Jaroslava Lohaře a rodinu JUDr. Františka Volfa, který a jeho manželka též si dopisovali s českým básníkem Jaroslavem Vrchlickým a v jejichž domě čp. 39 (dnes restaurace Divá Bára) na Husově třídě se konaly sešlosti známých českých spisovatelů a hudebníků (J. B. Foerster a další). Za povšimnutí rozhodně stojí i socha vojáka-pěšáka v zadní části hřbitova jako pomník obětem 1. světové války.

Jistě by bylo potřeba mnohé pomníky - náhrobky významných osobností - na jičínském hřbitově více udržovat. Zasloužily by si to především hroby ředitelů jičínského gymnázia, národního obrozence prof. Františka Šíra a jeho zeťů ředitele a jazykovědce prof. Františka Lepaře, jehož jméno nese jičínské gymnázium, a inspektora Svobody, kde by studenti aspoň mohli zlikvidovat plevel mezi náhrobky a natřít kovovou ohrádku, jako jsme to udělali my jako studenti gymnázia v roce 1974 v době oslav 350 let od založení jičínského gymnázia.

Je třeba na závěr velmi poděkovat naší průvodkyni jičínským hřbitovem PhDr. Evě Bílkové za fundovaný a pečlivě připravený výklad a vedení jičínské knihovny, že tuto zajímavou a poučnou prohlídku zorganizovalo. Škoda jen, že se neúčastnila mladá generace, bylo by to pro ni poučné, neboť historie je učitelka života, ale jak k tomu trefně dodal současný papež František: má málo žáků! Kéž je takových obdobných akcí více! dr. Miloslav Franc, právník Biskupství královéhradeckého